Pán chaosu

Tenhle díl je dost o politice a o vztazích mezi hlavními postavami. Politika mi tolik nevadí, vztahové problémy jsou daleko otravnější. Občas jsem měl pocit, jestli nejsem v nějaké telenovele. Nejzajímavější mi přišly komploty Aes Sedai, ať už se jednalo o Egwain v Salidaru, tak o vyslankyně z Bílé věže. K jediné pořádné akci pak dojde až v závěru knihy, kdy dojde k celkem drsnému vývoji událostí. Až tenhle závěr mě dokázal pořádně nalákat na pokračování. Jsem velmi zvědavý, jak se s těmito změnami všechny hlavní postavy a frakce srovnají.

Přes čtyři měsíce jsem se touto knihou prolouskával, nutil se k ní vrátit, protože přece to nevzdám. A musím říct, že to byla hodně těžká výzva. Jen úvod přečíst bylo téměř nadlidské úsilí. Jestli toto není literární sebemrskačství, tak pak už nic... Jordan prostě jede svou lajnu, bez tahu na cokoliv, dál. Raději se věnuje popisu krajek, porcelánu, nábytku, výstřihů, kdy některé postavy jsou až vyloženě trapně prudérní, místo aby příběh lákal dál. Vyloženě prožvaněné stovky stránek, kdy nějaký milník příběhu se udál až hóóóódně za půlkou, kde už stejně pomrkáváte po tom, kolik stránek utrpení ještě zbývá. Postavy, hlavně ty ženské, začínají být tak otravné, Nyneiva leze na nervy, Taimovo trénování aša'manů vneslo do děje alespoň něco, ale když se dostanete k závěru, kde jsem měl konečně pocit, že čtu fantasy ságu a aša'mani to tam masakrují pomalu lusknutím prstů... Mno a právě ani ten závěr už nijak zvlášť nepřinesl nějaké to uspokojení, protože dle předchozích šablon, podle kterých Jordan tuto ságu píše, jste věděli, že něco přijde. A to bylo sakra málo. Toto byl naprosto zbytečný díl, jehož důležité body by se daly vtlačit do jiných dílů a ušetřit tak čtenářovi hodiny, dny, měsíce nudy. Co spolehlivě tato kniha uměla, bylo uspávat, ať už večer nebo během dne. Největší obdiv patří překladateli, že udržel pozornost.