Palác šupinatých koček

Na počátku všeho je vražda a celým románem jako červená nit se táhne její vyšetřování a hledání viníků. Avšak to je pouze rámec, do něhož je zasazen příběh, sice ve fantasy/sci-fi kulisách, jenž je o opatrném budování vztahů, pozvedání křehkého sebevědomí, respektování i odporu. Bekh, která se najednou stane panovnicí a která svým osudem spíše připomíná Popelku (ovšem v tomto případě se nejedná o macechu, ale bohužel o vlastní chladnou, vypočítavou a sebestřednou matku), se musí naučit v podstatě všechno. Jak si sjednat vážnost, jak neopakovat chyby jiných, jak se nedat ošálit hezkými slovy a hezkou tváří. Má však štěstí, že přece jen najde spřízněné duše. Kromě detektivní linky se v rámci Bekhina "zapracování" na místo panovnice setkáme s mnoha dalšími postavami, zejména s cupity jako domnělými služebníky velkých lidí, nebo s rozlišováním osob podle jejich cítění a nastavení. V této společnosti však jinosnubní, stejnosnubní, měniví nebo jinorodí nejsou ostrakizováni, ačkoliv některé stereotypy přetrvávají ("V nejlépe osvětleném místě stáli Lapsůnamat. Vytahali si květiny z vlasů a ubrali oční stíny; potřebovali, aby je tu všichni brali vážně, a tak tu stáli jako velice vážený muž."). Na Bekh však leží tíha zodpovědnosti za dynastii a za všechny, kterým vládne, a její volba nebude snadná. Hodně mě bavily jazykové prostředky, které autorka použila. Nová slova, nové názvy, speciální použití osob a čísel u sloves (onikání a pluralis majestaticus). Mimoděk mi naskočil starověký chetitský král Šuppiluliumaš, jehož jméno jsem se kdysi dávno musela naučit na zkoušku a zaplétal se mi u toho jazyk do osmičky... :-))) Ale není třeba se toho bát (ostatně je přiložen i slovníček, spíše pro jistotu), vše je vyslovitelné a co se týče názvosloví, jsou i komplikovanější struktury, že? :-) Nečekejte zběsilou akci, spíše pomalý tok děje, který našlapuje zlehka jako šupinatá kočka hledající lepší místečko na spočinutí, jež však v pravou chvíli dokáže vystrčit drápky a seknout a která je tak osobitá, jak jen kočka dokáže být. A na závěr dodávám, že svátek Modré Chrš by se měl zavést a slavit několikrát do roka! :-)

K Paláci šupinatých koček jsem se dostala úplně náhodou, partner jej dostal přímo od autorky za výhru v Rassilonově brku. Trochu mě odrazovala délka knihy, ale teď po přečtení mám naopak pocit, že nemám dost. Autorka mě do příběhu vtáhla v podstatě ihned jejím originálním jazykem a množstvím novotvarů. Na konci knihy je slovníček, o kterém jsem se dozveděla až když jsem se k němu dočetla. Rozhodně jsem ráda, že jsem na něj nepřišla dřív, protože obsahuje mírné spoilery. K pobrání všeho toho názvosloví nicméně až tak za potřebí nebyl a postupné poznávání naopak pomáhalo mé imerzi do tohoto nádherného světa. Do knihy jsem šla v podstatě úplně naslepo, o to víc jsem byla nadšená z výsledného míchání žánrů fantasy a sci-fi, které pro mě bylo skutečným překvapením. Kniha se mě chytla hned od první kapitoly a nepustila se mě až do konce. Četla se mi velice svižně a v žádném bodě jsem neměla pocit, že by se to táhlo nebo se řešilo něco, co by mě nezajímalo. Zkrátka jsem hltala každé slovo. Zhruba ve dvou třetinách jsem začínala mít strach, že nebude ve zbytku knihy dost času na uspojivé ukončení všech rozjetých příběhových či tematických linek. Nakonec jsem ale se zakončením byla spokojená a dává mi to smysl jako jediný román, i když by samozřejmě bylo co dál rozvíjet. Tahle knížka má zkrátka všechno, co mám ráda. Atmosféra paláce. Propracovaný svět. Kočky. Čaj. "Relatable" hlavní hrdinku, která bojuje s otázkami vlastní identity a s následky vyrůstání s toxickou matkou. Queer a ženská témata (měnivá, tedy genderfluidní postava, otázky standardů krásy...). Ono i ostatními komentáři zmiňované míchání žánrů. Obzvlášť ta sci-fi linka je vyloženě můj šálek čaje (s kořením), ovšem to by byly spoilery. Detektivní elementy a mírně i nějaká ta romantika, která ale nijak nedominuje a dává prostor světu a vyšetřování nejen hlavní záhady. Nesouhlasím s jedním z jiných komentářů v tom, že by romantika knize jakkoliv dominovala, je jí tam vskutku jen po málu, ovšem to málo je absolutně rozkošné. Kdybych měla něco vytknout, tak to bude asi občasná naivita, nicméně to nebylo nic, co by mi bránilo si knihu užít. Je to zkrátka velice feel good příběh, což je ale občas potřeba. Knihu velice doporučuji, jsem z ní absolutně nadšená.