Padající Archanděl

Nastává nová éra, staré křivdy budou pomstěny a my vstoupíme do nového a očištěného světa. Zatím, co první kniha v této sérii (Tajemná historie Bornnu) byla jakýmsi přepisem počítačový hry, a druhý příběh (Kletba) celkem slušnou noirovou jízdou, je třetí příběh zase o něco jinačí. S příchodem Oggerda se kniha Padající Archanděl stala možná víc politickou vizí než něčím jiným. Pomalý rozjezd, trochu moc větvení příběhů a v podstatě nezáživné tlumené akce, jsem byl trochu z obsahu zklamán. Kniha, respektive příběh v ní, je spíše mezičlánkem událostí - spojnicí mezi Kletbou a Ostrovem. Malá ochutnávka: Hledáme Paula Norrise. Na toho jsme se tě už vyptávali. V Karanténě by měl žít jeho mladší brácha Peter. Možná i jejich fotřík a další příbuzní. S těma se potřebujeme zkontaktovat. Zkus se nějak dopídit toho Petera Norrise. Ti magoři v Karanténě se jmenujou jinak, řekl Heinrich. Říkají si Červ, Párač, Tchoř, Honič a tak podobně. Jestli se tam někdo jmenoval Peter Norris, tak ho uvařili v kotli, maso sežrali, kosti roztloukli na prášek, z prášku upekli placky a ty taky sežrali. Gouvernet Raymond Fink, přezdívaný Gowery tu má opět hlavní slovo a příběh nám vypráví. Ale jak jsem se již zmínil, nemá to správnou šťávu. Ovšem vyjednávání a detektivní práci tu moc nevyužije. Párkrát jsem se zasmál. Zejména situaci, kdy někdo tvrdí, že dřívější telefony měli v sobě zabudovaný fotoaparát. Těžko tomu uvěřit, že jo. Ve své podstatě je tohle zatím nejslabší článek Posledního velkoměsta. A já pevně věřím, že Ostrov a posléze zatím ještě nevydaná Bílá jako sůl budou rozhodně lepší. Citát: Vážně? Teď už mě nezavřou, když u mě najdou počítač?

Do půlky knihy se přešlapuje na místě, opakování starých událostí z předchozích knih, hrabání v minulosti, spoustu vaty a dlouhá kapitola s návratem do časů Emmy Richter mě taky moc nezaujala. Druhá půlka už šlape o něco lépe a závěr se povedl. Na scéně se objevuje konečně i Oggerd, ale do akce se dostane až na samé finále.