Kletby se mohou obrátit proti sesilateli. Ale pokud kletbu provedl někdo zkušený . . . Druhý příběh ze série Poslední velkoměsto nazvaný Kletba není hra. Zatím, co jste se v první knize cítili, jako by jste hrály počítačovou hru, je tento příběh posunut do současné reality. Tedy, současné příběhové reality. Mohl bych to nazvat mysteriozní krimi. Což možná taky trochu je, ale je to především pohodová špionážní fantasy. A nebo všechno dohromady, to záleží na úhlu pohledu. Rozhodně je to obsahově velmi čtivé. Trocha krve, smrti, lásky, nějaká ta kletba od Bílé čarodějky, trochu kanibalismu, akce, ale vše jede ve vážnějším módu. Humor tu nehledejte. Ani by se sem nehodil. Malá ochutnávka: Pro pana doktora přírodních věd HH, jehož ROZHOVOR v BK jsme se zájmem přečetli: Pane doktore, zpochybnil jste existenci MAGIE, jakož i záhrobních a paranormálních jevů. Za účelem vašeho POUČENÍ a OSVÍCENÍ na vás byla uvalena kletba. Je to kletba menšího rozsahu v trvání zhruba dvou měsíců. Jejím účelem není způsobit smrt nebo trvalé následky. Sám POSOUDÍTE, zda tato kletba bude (anebo nebude) mít účinek. No, po pravdě řečeno, myslím, že jednou nebo dvakrát jsem se zasmál. To bylo v tom případě, kdy došly skafandříky Avšak, o co se jedná vám neprozradím, to si musíte příběh přečíst. Já osobně jsem to přečetl celkem rychle. Možná rychleji než dojedete osmičkou na konečnou a přesednete na sedmnáctku, která jede k hydroponickým skleníkům. A nebo to byla jiná cesta? Nevím, osobně bych v Bornu zabloudil, že by mě nenašla ani zbloudilá kulka. I když někteří takové štěstí nemají. Pohodová, i když trochu nervozní atmosféra a příslib příchodu jedné nejmenované osoby mě žene k další knize. Citát: Oni mě nechtěli ošukat . . . Chtěli mě sežrat!

Po lákavém úvodu následuje dosti rozvleklý střed, příběh graduje až v poslední čtvrtině. Pro mne lehké zklamání.