Osvětimská ukolébavka

Další příběh z osvětimského pekla, tentokrát o cikánské menšině, čtenáři přibližuje osud jedné statečné matky a její rodiny, která skončila i s dětmi a manželem v koncentračním táboře. Přes všechny hrůzy, které se plížily tímto místem smrti, se hlavní hrdinka snažila zachovat si svou důstojnost a pomáhat v rámci svých možností nejen svým blízkým, ale i ostatním dětem a matkám. Toto je moje první kniha, která byla napsaná o likvidaci cikánů za druhé světové války a byla pro mě smutným přínosem. Na tato zvěrstva by se nikdy nemělo zapomenout, lidé by si měli uvědomit, jak nenápadně se totalitní a brutální režimy dostaly k moci, a že potom byla cesta zpět velice těžká a zaplacená krví milionů nevinných lidí. Chraňme svou svobodu, přemýšlejme, co je a není přípustné !!!

Literatura působí stejně jako zápalka uprostřed noční krajiny. Zápalka téměř žádné světlo nedává, umožňuje nám ale vidět, jak neproniknutelné je všechno to temno kolem. Neznám příběh z tohoto období a prostředí, který by nebyl silný, takže ani Osvětimská ukolébavka není výjimkou. Při čtení mi bylo z toho všeho utrpení a bolesti velmi úzko. Ani nevíme, jak můžeme být vděční za to, že naše generace nic takového nezažila. Važme si toho, co máme.