Children of the Stars

Escobar se v knize zaměřuje na dětský pohled na hrůzy války a ztrátu nevinnosti. Skrze příběh dvou bratrů poutavě vykresluje prostředí okupované Francie a nebezpečí, kterým děti čelí při útěku před transporty do koncentračních táborů. Jeho vyprávění vychází ze skutečných událostí, což velmi oceňuji, stejně jako zasazení příběhu do historického kontextu. Styl a způsob vyprávění bych doporučil spíše mladším čtenářům nebo těm, kteří hledají dobrodružný válečný příběh s nadějí na lepší zítřky. Přestože se kniha odehrává během druhé světové války, vyhýbá se drsným detailům a místo toho se soustředí na putování bratrů a jejich odvahu. Díky tomu působí místy až pohádkově, což může být pro některé čtenáře příjemné, zatímco jiným může chybět syrovější realita války. Autor předpokládá, že čtenář má alespoň základní povědomí o historických událostech, a zároveň do příběhu nenásilně vkládá další historická fakta, která obohacují děj. Největší přínos knihy vidím v přiblížení války skrze osobní příběhy - Escobar dokáže skvěle zachytit beznaděj, zoufalství, ale i odvahu a víru v lepší budoucnost. Důležitým aspektem příběhu jsou také filozofické myšlenky. Otázky týkající se života a smrti prostupují celým dějem a kladou si je nejen dospělí, ale i děti. Základním kamenem příběhu jsou však samotné děti, které se v mnoha případech nechovají jako děti - musely během války rychle dospět. Autor ukazuje, jak vnímají válku a její těžkosti, ale zároveň jim ponechává i záblesky dětské naivity a radosti. Někdy tak může působit zvláštně, když se v postavách mísí vyspělost s dětskou nevinností. Kniha obsahuje mnoho vedlejších postav, což umožňuje ukázat válku z různých pohledů, ale zároveň to může ztížit vytvoření silnějšího pouta s hlavními hrdiny. Některé postavy se v příběhu objeví jen krátce, a tak se čtenář nestihne sžít s jejich osudy. V knize jsem se dozvěděl i věci, o kterých jsem dosud neměl tušení, takže mě nejen obohatila zajímavými informacemi, ale také mi rozšířila obzory. Ig: pribehy_stranek

Příběh bratrů Mosese a Jacoba pojednává o tom, jak bratři hledají svoje rodiče. Jejich cesta k nim je nelehká, vede je přes překážky, které jsou pro ně těžké a jsou rádi, když jim někdo pomůže. Ale není to vždycky pomoc, které se dočkají. Někteří je přijmou s otevřenou náručí, někdo je ale vidí jako hnusnou havěť a špínu kvůli tomu, že jsou Židé. Kolik lidí jim pomáhalo a kolik utrpení pak museli snášet, se kluci už nikdy nedozvěděli. Příběh je čtivý, napínavý, poutavý a smutný. Jen číst to, že příběh se opravdu stal jiným dětem, je smutné a bolestivé. Ale to byla válka... Dávám 4*, určitě se mi víc líbila Osvětimská ukolébavka.