Okouzlení

Od autora jsem četla obě knihy, které u nás zatím vyšly, ale za mě bylo Šťastně až navěky lepší, než tahle. Tahle byla taky fajn, ale byly tam nějaké nudné momenty, které jsem chtěla přeskočit a pokračovat až za pár stránek dál. Ale 100% to bylo něco nového a kreativního co se fantasy týká. Všechny knihy jsou jakože války a draci, ale tohle nebylo ani jedno a dost se mi to líbilo! Bylo to smutné ale zároveň vtipné. Kdyby se mě někdo zeptal jestli mám radši Slunce nebo Edisona, tak moje odpověď je Slunce! Prostě on je takový ten golden retriever typ kluka a prostě dokonalý! Edison byl taky fajn, ale ne někdo, koho bych si chtěla vzít

Edison Havranský byl po smrti své babičky-čarodějky vyhoštěn z kouzelnického světa, protože nevidí energetické linie. Touží se do něj vrátit, proto si najde práci v agentuře patřící nejmocnější čarodějce ve městě Antonii Čarovné, a navíc si vyrobil elektronické zařízení zvané Čarmoár, který mu energetické linie ukazuje. Mohl by se ale i s Čarmoárem opravdu stát Antoniiným učněm a naučit se kouzlit, i když v sobě nemá magii? (Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji Albatros Media.) Při práci v agentuře se setkává se Sluncem, nebinárním učněm konkurenční agentury patřící Fabuli Bajce. Edison Havranský alias Havran je veselý, komunikativní, technicky zdatný, ale taky osamělý a trpí strachem z odmítnutí. Slunce je pro změnu asociální, mrzoutské, nerado se baví s lidmi a nosí výhradně černou barvu. Zpočátku si úplně nerozumí, ale rychle se mezi nimi zrodí přátelství a navíc to pořádně jiskřit. Jenže technologie jako Čarmoár je v kouzelnickém světě zakázaná a mohla by ohrozit nejen život Havrana, ale i všech, na kterých mu záleží. Zamilovala jsem si Antonii Čarovnou, nepředstavitelně mocnou a sebevědomou čarodějku, co si potrpí na okázalost a udržuje (ne)přátelskou spolupráci s Fabulí Bajkou. Antonie nesnáší Konsorcium, které kontroluje magickou společnost, a taky si nerozumí s elektronikou, takže neustále rozbíjí kávovar, telefony, počítače a lampy. Na první dojem působí rázně a tvrdě, ale srdce má na správném místě. F. T. Lukens píše čtivě a chytlavě. V příběhu nechybí humor a nenásilná romantika, ale ke konci atmosféra houstne, přibývá akce a nebezpečí. Autorka do knihy nenásilně zakomponovala i vážnější témata: dobře popsala pocity, když nikam nezapadáte, jste vykořenění a osamělí. Okouzlení pojednává o sebepřijetí, hledání svého místa ve světě a lidí, kteří vás budou respektovat a mít rádi takové, jací jste. F. T. Lukens zajímavě propojila moderní a magický svět, pracuje s neotřelými nápady a vytvořila skvělou a kouzelnou atmosféru. Jen si představte agenturu na prolamování kleteb Kouzlo uklouzlo, kde návštěvníky vítá věčně nenaložený věšák Bert a na prahu na ně čeká prokletá rohožka, která už se nemůže dočkat, až někomu potrhne nohy. Okouzlení není nijak extra propracované a většinou se toho v něm moc neděje, ale to vůbec nevadí, protože si to užíváte a jen se přiblble culíte (aspoň já jsem takhle tvářila). Ačkoliv ten soudní proces mě přeci jen úplně neuspokojil a vyřešení celého problému by si zasloužilo lépe propracovat. Od F. T. Lukens už v českém překladu vyšla kniha Šťastně až navěky?, od které jsem měla vysoká očekávání, ty ale bohužel nenaplnila. Zato Okouzlení mi báječně sedlo a skvěle jsem se při čtení bavila. Okouzlení je totiž taková ta správně roztomilá kniha, u které se jen spokojeně culíte a užíváte si originální nápady, humor a jiskření mezi hlavními hrdiny. Podle mě má podobnou atmosféru jako Dům v blankytně modrém moři od T. J. Klunea, ačkoliv jeho kvalit úplně nedosahuje. Takže pokud si chcete přečíst feel good fantasy, která vás pobaví i pohladí po duši, tak Okouzlení rozhodně doporučuju.