Obejmu tě

Měla jsem možnost přečíst si tuto knížku v rámci knižní štafety, pořádané přímo autorkou Silvií Minaříkovou. Mladá dívka Olivie prožila v šestnácti letech traumatizující situaci, která jí od základů převrátila další život. Potýká se s panickými stavy, nočními můrami, sebemenší nečekaný dotek především od mužů ji dokáže zcela paralyzovat. Jediní dva lidé z Oliviina okolí, kteří znají její minulost, jsou její starší bratr Dan, s kterým Olivie žije v jednom bytě a Oliviin nejlepší kamarád a bývalý spolužák Miki. Na tyto dva se Olivie může bezpodmínečně ve všem spolehnout, jsou jejími ochránci. Olivie miluje knihy a každou volnou chvilku si čte, proto si také zvolila práci v knihkupectví, konkrétně v dětském oddělení. Je tu ale ještě Danův kolega z práce a současně jeho nejlepší kamarád Alex, který tráví v bytě Dana a Olivie každou volnou chvilku. Od pohledu působí jako velký drsňák a stále se trefuje do Olivie svými sarkastickými poznámkami. Dan pracuje s Alexem u policie a poté, co zjistí, že novou kolegyní Olivie se stala manželka podezřelého v jednom případě, dostanou Dan s Alexem nápad pronajmout si dům v sousedství tohoto podezřelého a nastěhovat tam Olivii společně s Alexem, kteří mají předstírat pár. Olivie a Alex jsou jako noc a den a hlavně Alex není obeznámen s Oliviinou minulostí a nemá zkušenosti s tím, jak jí pomoct s jejími démony. Naštěstí se ukáže, že Alex se dokáže o Olivii velmi spolehlivě postarat a dokáže ji motivovat, aby se přestala bát opustit své zavedené zvyky a zkoušet znovu normálně žít. K tomu všemu se přidává i nově vznikající vztah mezi nimi. Knihu jsem přečetla v rekordním čase dvou dnů, což se mi běžně nestává. Začala jsem číst a nešlo přestat. Líbí se mi velmi výstižný popis Oliviina psychického stavu, její pomalé, ne vždy jednoduché krůčky k normálnímu životu, jež jí pomáhá nastartovat právě Alex, který pod slupkou drsňáka se sarkastickými poznámkami skrývá citlivou duši. Částečně je věnován děj i detektivní lince. U té bych možná uvítala, kdyby jí bylo věnováno více prostoru. Ale jinak nemohu knížce nic vytknout, pro mě je to jedna z nejlepších knih, které jsem letos četla.

Některé knihy pobaví, jiné pohladí. Obejmu tě u mě patří jednoznačně do té druhé skupiny. Je to příběh, který nikam nespěchá a dává prostor tomu nejdůležitějšímu — důvěře, blízkosti a pocitu, že vedle sebe máte člověka, o kterého se můžete opřít. Právě proto mi vztah Liv a Alexe připadal tak uvěřitelný. Zamilovala jsem si nejen hlavní dvojici, ale i lidi kolem nich, kteří příběhu dodávají teplo a lidskost. A i když kniha otevírá bolestivá témata, dělá to s velkou citlivostí a laskavostí. Po dočtení ve mně nezůstaly velké zvraty ani dramatické scény. Zůstal ve mně klid, úsměv a pocit, že některé příběhy jsou jako objetí.