Mně se kniha líbila moc, až jsem byla překvapená. To propojení studia, divadelního prostředí a pubertálních zmatků mi připadalo sympaticky zkombinované, docela vyvážené a reálné, jen bych - za sebe - posunula věk hrdinů o pár let dopředu. Když někdo, komu ještě nebylo 16, mluví o svém ex/partnerovi (a přemýšlí nahlas, kdy se vyspí s tím novým), nesedí mi to. Jenže je klidně možné, že jsem ve svém babičkovském věku mimo realitu, nevím. A pokračuju v obdivu: magická stránka v tomhle příběhu nebyla nijak přitažená za vlasy, Pukovi/Shakespearovi jsem to věřila. Nadchnul mě taky přebal knihy, předsádka i předmluva, podobně jako časová (ne)souslednost příběhu. Různá rodinná prostředí, výborná Ilona i Margot, neskutečná princezna Evženka. Neodradil mě ani rušivý překlep (Merkio), časová nesrovnalost (1949, rok po válce) nebo nevhodné použití zájmena svůj. Takže já určitě doporučím. "Jak jsem se s ní vůbec předtím mohla bavit? Měla jsem spoléhat na svůj první dojem, když jsme se potkaly u malby prince Evžena a ona mě zpražila. Někdy je ale snazší vidět lidi takové, jací jsou, než je člověk pozná. Pak přijdou naše přání o tom, jací by mohli být, a zatemní nám zrak. Hlavně když je člověk sám a zoufale touží po tom mít někoho, s kým by mohl sedět na obědě."

Příběh jako takový se mi líbil, o tom žadná. Problém jsem ale měla v pasážích z Erlingova pohledu. Většinu času jsem se v nich vůbec neorientovala a nechápala jsem, co se děje. Jinak ale byla kniha čtivá, zajímavá a minimálně z mého pohledu originální.