Noc splněných přání

Těšila jsem se na vánoční a fantasy příběhy, no... každý nemůže mít všechno. Některé jsou bizardní, některé vtipné, ale více mi vadí přemíra sprostých slov (zvlášť v jedné). Jinak na pěkné 4 hvězdy a spokojenost. Celých 1 705 dní ticha dospělo do svého konce a nastala noc. Noc, ve které se konečně cítil celý, spokojený. A planeta Země ho za jeho návštěvu náležitě obdarovala. Svým vzdušný objetím jeho povrch obohatila o plamínky, které mu vykreslily ocásek, a Sylvia se tak ještě jednou proměnil. Z krystalku šutříkem, z šutříku meteorem a nakonec hvězdou. Sylvia se během toho krátkého objetí stal padající hvězdou, která rozzářila jinak inkoustové nebe, a tomu, kdo ji spatří, dle pověry plní přání.

„Přál bych si jim oplatit, co mi udělali. Přál bych si mít nad nimi taky takovou moc a dělat, co se mi zlíbí. A aby jim to vadilo! Aby je to bolelo stejně jako mě!“ (Dům hraček – Hana Moravčíková) Údělem povídkových knih je ten, že ne všem se bude líbit všechno. A tak tomu není jinak ani u této sbírky. A možná je škoda, že zrovna ta nejlepší povídka je hned na začátku. Ano, Rosana Zvelebilová opět zabodovala. Mám tušení, že i vyhrála v této soutěži za nejlepší povídku. Tak že body se počítají :-) :-) :-) Povídka „V zajetí Koťátkanů“ měla být „zamňouknutá“ až na konci knihy, aby se měl čtenář na co těšit. Pak už to jde totiž tak trochu z kopce. Citát: Smysle mého života, proč se rejpeš v hovně? (Plážový romantismus – Andrea Čekanová) Ale pozor, zas tak rychle ne. Další čtyři, pět povídek následujících nejsou špatné. (A přidejte poslední dva příběhy) Dá se říci, že jsou to příběhy dobré. Ale to jsme asi tak ve třetině příběhů v tomto svazku. Pak se to ustálí na pouhopouhém průměru. Čtenář se tak musí pročíst sérií velmi průměrných příběhů, které nepřinášejí nějak světoborné myšlenky. Spíš naopak, nejběžnějším tématem je rodina a nebo bezdomovci. Nikdo nedokázal napsat něco vtipného s nějakou zapamatovatelnou scénou. Malá ochutnávka: „Co si dáte jako hlavní chod?“ zeptá se ho a jmenuje všemožný dobroty. Když skončí, zrzek se dívá ne mě. „Není to škoda jídla?“ „Proč?“ „Protože za chvilku umřu . . .?“ „Přece nepošlem bohům hladovýho chlapa.“ (V zajetí Koťátkanů – Rosana Zvelebilová) Proto jsem s radostí uvítal poslední dva příběh. Jeden je o Vánocích a druhý je tak trochu sci-fi. Avšak i tady bych apeloval na nedostatek přístupu k příběhům. Konce mohly být totiž víc „brutálnější a katastrofičtější“. Nezbývá než jen konstatovat, že od covidu se tu protrhla hráz s povídkovými knihami, ale někdy i víc škodí. Bylo by možná lepší, kdyby se už spisovatelé trochu probudili a začali psát „celovečerní“ knihy. Podívejte se na takovýho Kotletu. Vždyť vy dokážete napsat lepší příběh než on!!! Citát: Běžný přání, jako třeba „chci nový auto“, ty jsou skoro grátis. Ale jakmile po mně budeš chtít, abych třeba vrátil čas, počítej s tím, že tě to už bude stát něco navíc. (Zlaté dědictví - Erik Tylš) Ještě se vrátím k přebalu u knihy a k samostatným ilustracím u napsaných povídek. Hned na začátku svazku najdete nejen názvy povídek, stručné obsahy a spisovatele, kteří příběh napsali. A také je zde seznam ilustrací, které jsou v knize použité, včetně jejich názvů a tvůrců. Tato forma přístupu a reklamě k umělcům se mi moc líbí. Na přebalu knihy je obrázek ilustrátora J. G. Lustiga a je to asi nejlepší kresba v tomto svazku. Dále si mi líbily díla Václava Vlka (Zářivá štěstěna), Anety Vitamvásové (Sfouknuté přání) a nebo ilustrace nazvaná „V pohádkách“, kterou nakreslil Andrew Littlepaul. Ale ani další ilustrace nejsou špatné. Tak že celkový dojem z této sbírky je vlastně nádherný. Citát: To není žádná služba na zkoušku, hochu. To je přání, a jakmile se vyřkne, nedá se vzít zpátky. (Zlaté dědictví – Erik Tylš) PS – Napsal jsem i komentáře ke všem povídkám v tomto svazku. Najdete ho v sekci „Části díla“ u této knihy. Ale ani je nečtěte, nestojí to ani za starou Belu nebo zlámanou grešli. I když, komentáře jsem psal déle, než jsem četl knihu. Citát: Získala jsi mé srdce. (V zajetí Koťátkanů – Rosana Zvelebilová)