Tak jsem se konečně dostala k té zásadní "goldendogovce", první knize (aspoň dle slova autora), která vyšla v tomhle v malém a milém žánrovém nakladatelství, které mám fakt ráda :) Kolem téhle knihy se vznášela taková aura tajemna a očekávání, od okolí jsem slyšela hlavně: ,jo, to bylo fakt dobrý, nečekané rozuzlení, tak jsem byla zvědavá. A vážně to bylo dobré. Sedl mi styl psaní, který jde přímo k věci, žádné zdlouhavé opisy, ale věcný a účelný popis. Ani mi nevadilo, jak se střídala er forma s ich formou, která byla v intermezzech, které prokládaly současný děj. Kapka brutality sem a tam, nějaké to překvapení na závěr, lehké klouzání po povrchu psychologie o tom, zda vraha vytváří okolnosti a traumatické události, zejména z dětství... Jakým směrem se bude odhalení zápletky vyplynulo z náznaku zhruba v polovině knihy a za mě fajn, jsem s tímhle řešením spokojená. Jsem člověk, co si komentáře s hodnocením ke knize nečte dřív, než knihu sám přečte a u téhle doporučuji to samé. Ačkoli je fajn zmínit, jakou asociaci kniha ve čtenáři vyvolala, zrovna tady to dělá téhle knize medvědí službu, protože už samotný název připomínaného filmu/knihy funguje jako dost velký spoiler. A na závěr tedy jediná věc, ze které mi cukalo oko, jsou opakované zmínky toho, že hlavní postava je masová vražedkyně (i ve zmíněné spojitosti masový vs sériový vrah). Tohle nesplňuje podmínky masových vražd nehledě na vysoký počet obětí, naopak dle definice by se jednalo o sériového vraha. Ale to je jen detail, já jsem občas prý rejpal :)

Alexandra, vražedkyně, která má na svém kontě 168 zabití. Odsouzena k trestu smrti. Uznávaný soudní psychiatr Robert Jenkins má před sebou případ, který pro něj bude ten nejtěžší, ale ještě o tom nemá ani ponětí, dokud se s Alexandrou nesetká. Kniha je super čtivá. Nedovolí Vám přestat číst. Četla jsem ji ve vlaku z Moravy a kdybych začala už po cestě tam věřím, že ji za těch pár hodin přečtu. Hned první kapitola za prologem mi doslova vyrazila dech. Ufff! Nečekala jsem takový brutální a nechutný rozjezd, ale jsem zvyklá a přes prvotní překvapení se mi kniha fakt líbila. A konec? Ten mě překvapil, nic takového jsem nečekala ale upřímně jsem z toho nebyla bůhví jak odvařená. Takže za mě takový lepší průměr, jsou lepší knihy, ale samozřejmě i daleko horší Chováme s podle toho, že nás k tomu chování něco vede. Existují impulsy, které nás přimějí, abychom si došli na záchod, najedli se, ale také ublížili jiné osobě. Některé impulsy jsou dědičné, jsou v nás zakódované, ale jiné, a já jsem přesvědčen, že je to velká část z nich, je dána vnějšími vlivy. To jak na nás působí jiní lidé, jejich chování, jak na nás působí různé věci, třeba i počasí. Knihu doporučuji a dávám 3,5*.