Naprosto vyčerpávajícím způsobem napsali v komentáři dva čtenáři přede mnou téměř vše, co bych ke knize chtěla říci. Knihu jsem si dávkovala, četla jsem ji přes měsíc, je to napínavé, ale i děsivé čtení, když si představím, jaká ještě hrozná mohla být skutečnost. Jak lehce může vzniknout mnohem horší pandemie, než nějaký covid, jak se v laboratořích klidně najde při stěhování zastrčený virus pravých neštovic atd. Mně hodně zajímal a byl čtivě zpracovaný zpětný pohled na nemoci jako ebola, žlutá zimnice, zika, dengue, západonilskou horečku, jak asi vznikaly a jakým způsobem se šířily. Můžeme být rádi,že se neuskutečnil jeho modelový pandemický scénář, ale to bylo asi hlavně o štěstí. Autoři knihu napsali v roce 2017 a v závěru je psáno: "Pokud se do budoucna nepřipravíme na pandemii způsobenou nějakým zhoubným kmenem chřipky nebo na to, že antibiotika už nezvládnou běžné infekce a z nich vznikající vážné či smrtelné nemoci, rozhodně nebudeme moci říci, že jsme nebyli varováni." Rozhodně zajímavá kniha, psaná rozumně a bez hysterie.

Z knihy mám poněkud rozporuplné dojmy. Na jedné straně nesmírně zajímavý, fakty nabitý, dobrodružný a detektivní text, na druhé straně, tedy, co se českého překladu týče, a v souvislosti s probíhající pandemií, text bezpříkladně naplňující definici pořekadla „s křížkem po funuse“. Nejprve k té zajímavé části. Autoři čtenáře ze široka seznamují s moderní epidemiologií a vakcinologií. Populárně naučnou formou ukazují aktuální stav oboru a zejména hrozby, předvídatelné těsně za horizontem – o tom dále. Rozhodně zajímavé jsou historické pohledy na epidemie všemožných chorob v minulosti: AIDS, cholery v Londýnské čtvrti Soho, opakované epidemie Eboly v Africe, malárie, výskyt Antraxu, neštovice, TBC a mnoho dalších. Na příkladech ukazují činnost epidemiologů, historický rozvoj oboru jako takového, obtíže, úspěchy, vznik vakcín a technologie s tím spojené. Ukazují doslova detektivní a dobrodružné pátrání po původcích / vektorech, část textu se zabývá vojenským využitím a výzkumem biologických zbraní, obsáhle se věnuje též například viru Zika – zejména v souvislosti se změnami klimatu, rozšířením komářích přenašečů. Je zajímavé, že i když je Osterholm typický, dnes by se řeklo, „představitel režimu“, enormně silně kritizuje obří farmaceutické firmy právě za přístup k vývoji vakcín. Autoři dále například ukazují naprostou neschopnost WHO a podobných organizací domluvit se na formě mezinárodní spolupráce (znění direktiv apod.), to samozřejmě nezmenšuje jejich nezastupitelnou roli při řešení některých situací, ale efektivitu práce jsme si loni a letos mohli prakticky ověřit na vlastní kůži a ze zjištění neplyne nic pozitivního. Západ vyměnil kontrolu nad klíčovými světovými institucemi za jakousi virtuální a hypotetickou rovnost členů, vyrovnanou váhu hlasovacích práv, chiméru demokratické organizace, naprosto neúměrně k velikosti finančních příspěvkům, jen jaksi zapomněl nebo si neuvědomil, že zbytek světa vůbec nehraje dle západních pravidel rovnosti. Dnes jsme všichni v přímém přenosu svědky toho, před čím autoři v knize varují. Následuje fabulace na téma pandemie viru H7N9. Působí úsměvně, ne pro nedostatek vhledu do problematiky, ne snad pro chybnou projekci budoucích událostí. Působí úsměvně, protože se to stalo jinak, podobně, ale jinak. Autoři rozhodně vědí, o čem píšou, jejich odhad je nesmírně realistický: původ v Číně, nedostatek zásob, narušení dodavatelských řetězců, … odmítnutí Číny nazývat virus virem Wuhan / Čínským – jasně to ukazuje na kulturní sílu Číny a naopak kulturní slabost Západu. I to autoři lehce naznačují. Bohužel jsou v zajetí naivity vlastních politických představ sjednocení a postavení se společnému nepříteli, zcela v rozporu s realitou, jak názorně ukázalo chaotické jednání WHO v prvních kritických týdnech pandemie v lednu 2020, mlžící o možnostech přenosu, původu, použití masek, apod. Tahle politická naivita text v mých očích subjektivně velmi sráží. Ostrost sdělení je výrazně otupena právě probíhající pandemií. Chyba však není primárně v knize jako takové, nebo v nedostatečné erudici autorů, chyba je v načasování. Shrnul bych následovně: originál vyšel v roce 2017, český překlad v roce 2021. Zcela na rovinu, za poslední rok jsem se z mainstreamových medií o epidemiích pravděpodobně dozvěděl víc, což samozřejmě není chyba knihy. Autoři chtěli svět varovat, svět varování nebral vážně, a kde jsme teď, to vidíme všichni. Je tedy dnes text užitečný? Domnívám se, že omezeným způsobem ano. Obsahuje množství zajímavých informací o dalších rizicích, nemocech, přenašečích a opatřeních. Ty praktické věci a dopady chybějících protiopatření jsme měli všichni možnost zažít doslova na vlastní kůži, a tento fakt poněkud sráží dopad textu. Přes kritický komentář hodnotím, jak hodnotím – téma je nesmírně důležité, kniha vyniká nezaujatostí, fakty a absencí dnes všudypřítomné hysterie. Poznámka na závěr. Ukazuje se, zcela v souladu s autorovou předpovědí, že pandemie a kritická epidemiologická situace může mít a má vážné politické dopady, Trumpovi pravděpodobně prohrála volby, u nás zcela jasně odhalila naprosté diletantství, neschopnost, nadutost a hloupost našich vládnoucích elit – žijeme v područí hlupáků. Skutečně zásadní pro zvládání epidemie se ukazuje mít vedle nadstandardních odborných znalostí též výjimečně nadstandardní manažerské schopnosti, dovednost věci zorganizovat, rychle a efektivně. Pozor, tím ani omylem nemyslím „nekecat a makat“, právě naopak, tím myslím prokazatelně vědět co dělat, dělat to dobře, rychle a efektivně.