Super čtení. Jsem rád, že tato série vychází i u nás. V zahraničí je to obrovsky úspěšná a uznávaná sága/trilogie. Začátek je pomalejší ale to je každý start nové fantasy trilogie. Ono je to potřeba. Představit nám postavy, jejich pozadí, motivy a celkově jejich povahu. Výborné postavy jsou podle mě právě tou nejlepší částí knihy. Autorka je zvládá opravdu fantasticky a hned si najdete své oblíbence. Na postavách to tady stojí. Líbila se mi ta mafiánská atmosféra dvou největších rodin/klanů a jejich soupeření o moc. Co se mi zdálo trochu slabší byly souboje. Ne že by byly napsané špatně, je to dobré ale není to dechberoucí akce jako u jiných mistrů tohoto žánru. Zhruba od poloviny knihy to už má pořádnej spád až do konce a hned jsem si musel rozečíst další díl. Doufám, že to u i nás bude mít úspěch a že se dočkáme posledního dílu.

Nefritové město není až tak typickou fantasy, nebýt nefritu a pozoruhodných schopností, které svým držitelům propůjčuje, přiklonila bych se spíš k drogové gangsterce, komornímu rodinnému dramatu. Asi bych ji zařadila do sekce pro dospěle, k městské fantastice. Nečekejte draky, čaroděje nebo rytíře ve zlaté zbroji. Příběh se odehrává na ostrově, který se velmi podobá Japonsku. Zařazení je tedy asijské, ale řekla bych, že se nijak asijské kultuře neblížíme, nepronikáme do ní. Nehraje prostě hlavní roli. Už od začátku jsem si navykla na tempo knihy, pozvolna se dostávala do děje, poznávala hrdiny příběhu. Nejsilnější stránkou knihy jsou právě ty postavy, ke kterým chtě nechtě při čtení přilnete. A kdo je fanoušek Kmotra... nemůže nevidět několik podobností. Vždyť každá z postav zrcadlí někoho z hlavních členů Corleone rodiny. Anebo jsem tak velký fanoušek Kmotra, že jsem to v této knize chtěla vidět. Například jedna z tria hlavních sourozenců, Šae, mi připomínala Michaela Corleone. Nosit nefrit není až taková výhra, jak se zdá. Pravé Zelené kosti mají genetické propozice k tomu, aby zvládly s tímto nefritem zacházet. Dlouhá léta se na nošení nefritu připravují. Pro nenavyklého člověka může být nefrit zhoubný. Když se objeví nová droga, která by mohla umožnit nošení nefritu i "obyčejným" lidem, začnou se dít věci, který zprvu pozvolna plynoucí příběh posunou úplně někam jinam. Dostáváme se k politikaření, k boji mezi klany, k docela krvavým scénám. Odkrýváme postupně, že nefrit funguje jako droga a jeho používání se může jednomu vymstít. Noříme se do klanu rodiny, silně ovlivněného významnou minulostí jejích členů. Všichni se snaží nějak vyrovnat s vlastním odkazem a povinnostmi vůči společnosti. A někdo to nese prostě hůř. Hned od začátku jsem si lebedila v tom, jak je příběh vystavěn a kam se ubírá. Mnohé jsem předvídala, ale to nikterak neovlivnilo můj zážitek ze čtení. Bojové scény byly napsány na jedničku, je vidět, že autorka moc dobře ví, o čem píše (má černý pás). Navzdory některým malým mínusům, jsem si knihu zamilovala.. Myslím si, že si umístění v seznamu 100 nejlepších fantasy knih dle časopisu The Time vysloužila právem. Stejně jako některé postavy v knize svůj nefrit. Potěšilo, velmi. PS. Byla jsem na vážkách, jestli jít na 4,5 hvězdy. Nakonec jsem na databázi zaokrouhlila nahoru, na goodreads dolů. Aby to bylo fér. PSS. Někdo píše, že děj knihy je pomalý, vleklý začátek. Já Vám nevím, ale když čtete úvodní díl série, vždycky se k tomu hlavnímu dostáváme spíš postupně. Člověk se musí s mnohým seznámit, aby se dostal k tomu hlavnímu. Mně osobně tempo knihy strašně vyhovovalo.