Nech těch lží

Nech těch lží je taková jednohubka na 1-2 odpoledne o dvou mladých lidech, jejichž životy se krátce protnou, ale ovlivní je to víc, než se zprvu zdálo. Hodně mne mrzí, že jsem si vybrala knihu je čtení v době, kdy jsem neměla možnost se jí věnovat naplno a číst ji "na jeden zátah" - protože zrovna takto bych si knihu užila daleko víc. Jako celek bych na sebe nechala působit tu atmosféru, melancholickou, nostalgickou, jakoby bolestínskou - vše zabalené do krásného, jemného, poetického jazyka - toho si na knize moc cením a vím, že číst to za jiných okolností, hodnotila bych naplno, protože tohle je přesně to, co mne umí pohltit. Kniha přináší i podněty k zamyšlení, které si ze čtení odnáším - jak okolnosti našeho žití ovlivňují naši budoucnost? Jak odvážní musíme být, abychom žili život podle svých představ - a proč je to pro někoho snazší a pro někoho těžší? Jak bolestivé musí být schovávat svoji pravdu a pravou tvář po většinu svého života? Bohužel jsem četla knihu rozkouskovaně (to je tak když život životuje a vy se na čtení nesoustředíte tak, jak bych si to ta literatura zasloužila), takže ten čtenářský zážitek z toho nemám takový, v jaký jsem doufala. Ale 4 hvězdy určitě na místě.

39/2025 NECH TĚCH LŽÍ PHILIPPE BESSON Nakl. Nakladatelství Paseka Rok vydání 2024 Celkem 160 stran PHILLIPE BESSON v této útlounké knížce vzpomíná na své dospívání, kdy měl velmi blízký vztah se spolužákem Thomasem. Jak moc autobiografické jeho vzpomínky jsou, je vlastně úplně jedno... Byly 80. léta a láska mezi dvěma kluky na francouzském maloměstě, nebylo nic, s čím by se jednoduše vycházelo na veřejnost. Možná o to intenzivnější a nezapomenutelné to bylo... Uběhlo 20 let a náš pan autor se náhodou potkává s Thomasovým synem. Je to jako řádná rána na solar – mladý muž jakoby z oka vypadl svému otci v době, kdy se s Phillipem znali... Uběhne několik dalších let a Thomasův syn požádá Phillipa o schůzku... Upřímné vyznání a doznání k jedné mladistvé lásce, která člověka provází, i když už dávno není na pořadu dne. K lásce, jenž nikdy nespatřila světla okolního světa, nebylo jí to přáno... Bez zbytečných kliček, bez příkras, bez patosu, prostě jen tak – ryze upřímně, o to silněji to na čtenáře působí... Nešlo mi při čtení nevzpomenout si např. na příběhy POČKEJ NA MOŘE, MŮJ POLICISTA... Všude šlo o lásku intenzivní, ale tajnou, skrývanou... A také mi nešlo nevzpomenout si na útlé knihy Claire Keegan, které mají sice málo stran, ale ukrývají se v nich velice silné příběhy. A stejně tak tomu bylo i zde. Někdy stačí jen pár slov... Asi to nebude četba pro každého, ale je to velká škoda. A ne, není toho tématu již dost všude kolem nás. Dokud se budou stále dělat rozdíly mezi láskou muže k ženě, dvou mužů či dvou žen, nebude nikdy dost podobných příběhů... (ÚNOR 2025)