Nebe nad Perninkem

Příběh se četl dobře, ale některá scéna mi přišla až moc vyhrocená. Nicméně se mi kniha líbila, splnila jsem si další bod výzvy, nalákalo mě to na návštěvu Krušných hor a ujistila jsem se, že spisovatele Štěpána Javůrka mám v oblíbených oprávněně.

Kniha se sice pěkně čte, ale její děj je příliš plochý, velmi předvídatelný. Přiznávám se, že jsem stále čekal, co se zamilovaným v Krušných horách zvrtne, jaký problém se před ně postaví, co budou muset řešit. Občas to už vypadalo (třeba návrat unaveného Petra autem), ale ne, nic. I postavy mi přišly nepříliš prokreslené, snad jen Nina... Dále si myslím, že Petr už natolik propadl alkoholu, že vlastní vůlí se z toho nemohl dostat. Autorův jazyk odpovídá průměrnému zamilovanému románu, není tu žádná jazyková lehkost ani pohoda. Tak jsou v knize alespoň sem tam roztroušeny výchovné myšlenky pro přemýšlivé čtenáře, například tato: "I ten, kdo spadne až na úplné dno, může být jednoho dne šťastný. Pokud dokáže milovat a být milován. Pokud dokáže odpustit druhým, ale i sám sobě. Každý, kdo v sobě má něco dobrého, může být v životě šťastný a spokojený. Všemu navzdory. Ale zlí lidé to nedokážou nikdy. Ti jsou odsouzeni k životu bez lásky. K životu ve věčné nespokojenosti."

Kniha se mi moc líbila, střídání dějových linek mi vůbec nevadilo - snadno jsem se zorientovala. Doporučuji k přečtení