Sbírka povídek Návrat vlkodlaků Petry Štarkové byla z mé strany volbou naslepo a bohužel k mé škodě to byla volba, jdoucí úplně mimo terč. Čtyři absurdní texty s motivem vlkodlaků, lidských klonů, cestování v čase a oživlého pečiva. Sama autorka svůj styl označuje jako „crazy fantasy“, ale podle mého to žádná fantasy není, a to ani ta městská (ovšem šílené její výtvory opravdu jsou). Každopádně spíše než povídky se jedná o jakási rétorická cvičení, které si dělají legraci kromě jiného i ze sebe sama (alespoň v to doufám, protože jinak by to byla ubohost). Proto tu máme vlkodlaky, kteří jsou namísto krvelačných bestií gentlemany, jež k proměně nevyburcuje nic menšího než flirtující žena s nohou přes nohu (efekt chybějících kalhotek překvapivě není potřeba), manželský stereotyp s rodinným albem a plánovacím kalendářem v ruce, genově upravené potraviny, které kdoví proč a jak cestují časem a agresivní mluvící rohlíky, které si vyrazily do města společně s mumií. Povídkám chybí pointy. Chvíli jsem dokonce podezíral distributora, že mi v e-booku schválně vymazal stránky, aby to bylo ještě více crazy. Ono ale ne, takže fakt šílenství, akorát ne pro mě...