Morituri te maturitas

Hned v úvodu nám kniha slibuje fantasy příběhy, humorné povídky i jiné textové útvary a svůj slib také dodrží. Pojďme se nyní společně podívat na jednotlivé texty, které nám autorka servíruje, pěkně popořadě. Knihu otevírají tři kratičké texty s názvem Akta Y. Ano, hádáte správně - jejich hrdiny není nikdo jiný než Mulder a Scullyová. Autorka obě postavy ve vtipných scénkách ztvárnila po svém, ovšem mě osobně příliš neoslovily. Akta X jsem naposledy viděla s mamkou tak před 20 lety a nedokázala jsem tudíž autorčino ztvárnění plně docenit. Akta Y jsou následována pohádkou Dračí dieta, kde na čtenáře čeká královský gynekolog a problém s nedostatečným počtem panen, které by bylo možné obětovat drakovi. Ani ta mě nijak zvlášť neoslovila, humor se mi úplně netrefil do noty. Nicméně několik následujících povídek s názvem Svět 2060 si mě ihned zaháčkovalo a dál už to bylo jen a jen lepší. Příběhy se točí kolem rodinky z 60. let 21. století, která si pořídí velmi svérázného klona. Jenže ten má na spoustu věcí svůj vlastní názor. U těchto tří (a jednoho bonusového) příběhů jsem se skutečně bavila a umím si představit, že by je autorka použila jako námět pro celou knihu. Dále následuje nejdelší povídka s názvem Černá Volha, která je volně inspirovaná autorčiným dětstvím za dob ČSSR. Vypráví o partě dětí, která při jedné ze svých her v řece objeví kus černé Volhy. Ta se pak spolu s podivnými lidmi v ní začne v jejich městě objevovat častěji. A jak už to tak bývá, mládež se rozhodne přijít celé věci na kloub. Příběh je velmi autentický, autorka skvěle buduje atmosféru a napětí, krásně vystihuje tehdejší dobu (tedy alespoň pokud mohu soudit z vyprávění) a vztahy mezi jednotlivými dětmi. Za mě jednoznačně skvělý a poutavý příběh. Černou Volhu následuje několik víceméně zdařilých básniček a pak, konečně, také povídka, po které se jmenuje celá sbírka - Morituri te maturitas. Za mě jednoznačný favorit, který by si zasloužil celou knihu. Hlavní hrdinkou příběhu je Ischia, mladá dívka, která studuje, aby se mohla stát Smrtkou. My se s ní setkáváme ve chvíli, kdy se chystá ke složení zkoušek. Celý příběh je velmi osobitý a vtipný, opravdu jsem se při čtení pobavila. A ohromně si mě získala postava zkoušejícího Jevgenije Darkensteina. Toho bych potřebovala víc, prosím. Sečteno podtrženo je tedy větší část sbírky rozhodně nadprůměrná a já jsem moc ráda, že se ke mně dostala. Jen by jí možná prospělo jiné uspořádání příběhů, protože Akta Y a Dračí dieta mě na začátku trošku odrazovaly od dalšího čtení. Naštěstí se jim to nepodařilo, a tak mohu knihu s klidným svědomím doporučit všem milovníkům vtipných fantasy příběhů.

Jedná se o sbírku povídek, které se prý jinak žánrově nikam jinam nevešly, jak uvádí Petra Štarková, uznávaná autorka knih pro děti. Kdo by se nadál, že píše i fantastiku pro dospělé? O tomto o svém psaní říká (cit): „Fantastika pro mě byla a je možností, jak otevřít brány do jiných dimenzí, jak svoje světy přiblížit dalším lidem a nahlédnout do těch jejich. Je místem, kde magie je něco přirozeného a samozřejmého, ale to, že existuje, nezbavuje hrdiny problémů a nutnosti bojovat.“ V trojici krátkých povídek, nazvaných Akty Y, sepsaných na motivy světoznámého mysteriózního seriálu, se vracíme k neobvyklým případům agentů Muldera a Scullyové, kde díky vysoké koncentraci crazy motivů, a díky šíleným pointám, si dovoluji konstatovat, že tady jsem se snad poprvé setkala s parodií na parodii. Podobným stylem autorka pokračuje v povídce Dračí dieta, aneb: kterak to v pohádkách neměli lehké. Dalším kouskem je Svět 2060 – povídka, která mě z celé sbírky oslovila nejvíce, pojednávající o klonech. Že je to chytré, vtipné a nutící k přemýšlení, je patrné už ze samotné anotace (cit): „Jsou šedesátá léta 21. století a nejpopulárnějšími domácími spotřebiči se stávají klony – duplikáty lidí, určených k mechanické práci a pomoci v domácnosti. Jsou úsporné, díky povaze nastavené směrem k větší pracovitosti a nižší agresivitě i bezpečné a neremcají při každém vynášení odpadkového koše. Problém je v tom, že i přes snížení IQ o 30% mohou mít pořád vlastní názor.“ Asi si dokážete představit, jakým směrem se bude ubírat historie lidstva poté, co se takové pracovité klony stanou běžným spotřebním zbožím. Ani to, že je koupíte na dluh, který nemáte z čeho splácet, protože nepracujete, nakonec nevadí. Za vás přece pracuje klon! Tento kousek – svižně a vtipně zpracovaný, mě přiměl nadskakovat nadšením. Následuje delší povídka Černá volha – retro kousek z dob, kdy dnešní padesátníci chodili na základku, a o prázdninách řešili to, čemu dnes říkáme konspirační teorie. Poslední delší povídka Morituri te maturitas nás přivede do ponurého prostředí vybydleného brněnského činžáku, kam se ve smluvený čas dostavila mladá smrtka Ischia, aby zde před náročnou komisí složila závěrečné zkoušky. Autorka nám zdánlivě lehkou formou nabídla sondu do peripetií posledních věcí člověka. Ano, zemřít musíme všichni, ale jenom na našem postoji záleží, jak se k oné nevyhnutelnosti postavíme.