Návrat trpaslíků, kniha 2

Původně měli být hrází proti vpádu temných alfů, nakonec ale spojené armády elfů, trpaslíků a lidí bojují s Brigantinci, jejichž záměry nejsou o nic méně hrozivé a kteří neváhají sáhnout ani po těch nejstrašlivějších stvůrách, aby je použili k vítězství. Pokračování Návratu trpaslíků se nese ve stejném duchu, jakým oplývala už první kniha. Máme tu rozehraných hned několik partií (které nijak nechvátají k završení) a pár dalších Markus Heitz ještě přidává, takže se z příběhu stane obrovská koule, valící se dolů svahem a bohužel to vypadá, že se vymkla kontrole i jakémukoli řízení. Nápadů má autor stále více než dost, ale vrství je na sebe do takové masy, že jí ani při nejlepší vůli nestihne do konce knihy dát formu a tvar, natož ji zdárně rozložit na prvočinitele a smysluplně ukončit. První knihy trpasličí ságy byly vrcholně promyšlené a organizované, Návrat trpaslíků však píše už zcela jinou a novou kapitolu a já musím chtě nechtě přiznat, že mi už tolik nezalézá pod kůži, neohromuje mě ani mi nezvedá hladinu adrenalinu v krvi.

Psala jsem to už u knihy I a stojím si zatím i teď - Skrytá země už není to, co bývala. Je logické, že se autor uchýlil do jiné doby s jinými postavami, ty mi žel bohu tak nepřirostly k srdci jako ty původní. Příběh není špatný, krásně to odsýpá a je to pořád ta klasická fantasy, kterou mám ráda. Je tu plno linek, kudy se dá děj vést a otázkou je zda je autor využije nebo to někde usekne a celý cyklus ukončí. Chybí mi tu mapka pro lepší představu, kde co leží a kam musí hrdinové cestovat. Jsem zvědavá, jaké bude pokračování. Snad se ho dočkáme brzo.