Nasterea

„...uvědomění, že jste ...prokletím ...jednou nebudete ...myšlenkou na smrt ...od smrti a budeš žít“ Bohužel, absolutní nepochopení nebo neznalost otrokářského systému udělalo tento příběh naprostou fraškou. Věřím, že ta spousta uživatelek, co se sem přihlásila a hodnotila pouze knihy paní Stehlíkové (kamarádky z FB?) jsou naočkováni současným „trendem“ pochopení a rovnosti všech ras a tak jsou z příběhu nadšený. Bohužel, ti co četli, nebo znají pravidla budou zklamáni. Já osobně jsem, a to jsem dal šanci i třetí knize v sérii. Spousta nelogických frází a výroků mě v prvních knihách nutilo dát čistý odpad. Citát: Třeba nepochopí hned, ale časem... Tady je znát určitý posun. Nevím, zda je to díky editorovi nebo snad paní spisovatelka pochopila, že to píše moc „růžovoučce“. Já už jsem zklamán a další knihu si nekoupím. Možná si jí půjčím, ale rozhodně lepší jak za jedna to asi nebude. Knihu tentokrát nedám do knihobudky na Palmovku, protože si jí zažádal jeden místní uživatel. Tak mu jí věnuji. Asi mu k tomu přidám nějaké to varování. Například ten poslední citát, tady dole, co bude následovat. Je sice vytržen z konceptu, ale sledujte tu nádheru: (A věřte, že takových je tam víc) Citát: Z těch osmi, co tam strážilo, nakonec se mnou šli tři. Ty čtyři PS jsou oslovení uživatelé s dotazem, zda by větu dokázali napsat lépe. PS – Z těch osmi, co tam strážilo, se mnou šlo nakonec jen trio. PSS – Z těch osmi, co tam strážili, se ke mně přidali tři. PSSS – Jen tři z těch osmi, co tam strážili, šli se mnou. PSSSS – Osm jich bylo na stráži, ale jen tři šli se mnou.

Pětky se míhají Devítky střídají Pětadvacítka s Ilan se tím provlává Chytuš to nezvládá Tajemství mnoho Nechápu co mám z toho Čekat dalších mnoho let Na to jak se spasí svět … ach jo. Natěšení obrovské, ale pak jsem se nemohla přinutit to celé dočíst. S Nastereou jsem kroužila tam a zase zpátky, se skřípěním zubů kousek po kousku, aniž bych tomu propadla tak, jak jsem propadla předchozím dílům. Důvodů může být strašlivě moc, čtecí krize, předvánoční shon a ten bordel kolem nás – to všechno ze subjektivních důvodů, ale jsou tu i důvody, které se týkají přímo knížky – například záhady z předchozích dílů nejenom že nejsou vysvětlené, ale pořád se to celé zamotává do větších a větších záhadností. A pak je tu taky ta prasečí řiť – panebože, ještě jednou to uslyším a budu opravdu nemilosrdná. Tohle je takový ten klasický mezidíl – myslíte si, že vám přinese mnoho (a on dostrká mnoho prasečích řití, skoro ob stránku a už je tam), ale nakonec odpovědi žádné. Nevím, nevím, jestli dokážu po dalších letech začít číst další díl, protože vzhledem k mé děravé paměti už mi nezbydou ty správné otázky, na které DOUFÁM v dalších dvou dílech už konečně budou odpovědi...