Tato kniha patří mezi moje TOP přečtených letošního roku ! Ze začátku jsem si říkala, že to bude o studentské lásce, ale neskutečně jsem se bavila spisovatelčině vtipu a černému humoru. V polovině přišel předěl, kdy na mne dopadl smutek a tekly potoky slz. Ale to je můj problém s počasím, blížícími dušičkami a vánocemi. Na ztrátu nejbližších si nikdy nezvyknu. Kniha v sobě ukrývá mnoho témat a jsem ráda, že nemá zařazení - pro mládež, neboť nejsou zrovna lehká. Moc DOPORUČUJI všem .

!!! POZOR SPOILERY !!! Ivana Nováková umí psát lehce a vtipně - za sebe bych vyzvedla hlavně různé slovní obraty a přirovnání. Autorčin humor vyniká hlavně při slovních přestřelkách mezi hrdiny a protože jsem ji tak trochu poznala (úmyslně nedodávám, že ji tak trochu znám, protože bych si mohla šeredně naběhnout), při některých replikách jsem slyšela její dikci, a tak mi přišly ještě vtipnější a nejednou mne rozesmály. Při čtení knih si často kladu otázku, co mi toto konkrétní dílko mělo dát do života, čím mne mělo obohatit, proč bych jej měla číst / proč jsem jej četla a co si z něj odnesu. Tyhle otázky jsem si kladla i nyní, ale ve finále mi odpověď byla naprosto šumák, protože jsem se bavila, odreagovala se a příběh plynul tak dobře, že jsem otáčela stránky jednu za druhou a zajímalo mne, co bude dál. Knize bych vytkla možná jen krátký rozsah, protože jsem měla přečteno za dva dny. Kdybych měla kritizovat, zpětně mě mrzí jen to, že ač je Ema čarodějka, svých schopností vlastně vůbec nevyužila (v ději je ale vysvětleno proč) a tenhle potenciál zůstal ležet ladem. Tahle dějová linka si vyloženě říká o pokračování?? Ze všech postav mi nejméně seděl Jindřich, jeho vnitřní motivaci jsem vůbec nechápala (i rozporuplnost jednání, kdy nejprve hrdince něco přikáže, aby jí to následně vytknul), to byl prostě jen zloun, který měl škodit. Ema mi (nejen v konfliktu s ním) místy přišla hodně pasivní. Pokud bude nějaké pokračování, dala bych klidně víc prostoru vedlejším figurám, které samy o sobě byly docela zajímavé a tajemné, takže podráždily čtenářovu fantazii. Jinak ale vše zapadalo moc hezky, okouzlilo mne pojetí (arch)andělů a jejich fungování v našem světě (zejména co se fyzična se smrtelníky týče :), líbily se mi úvahy o náboženství - u některých Mikových glos jsem se vyloženě bavila - a moc se mi i líbilo zasazení démona na post vedoucího katedry (kolik takových démonů v našem vysokém školství a na vlivných postech působí?). Suma sumárum: byla to perfektní, chytrá a vtipná oddechovka a jsem zvědavá, s čím Ivana přijde příště. Nápoj lásky bych postavila hned vedle Zpackaného kouzla, tenhle žánr autorce sedí, škoda, že se její dílka díky e-formátu nedostanou k širší čtenářské základně.