Náhradník

Kniha mi připomíná psychoterapii prince Harryho, který se potřebuje vypsat ze svých domělých křivd a méněcennosti. Budí dojem jako by se princ Harry chtěl ospravedlnit a snaží se čtenáře dostat na svou stranu . V knize jsou informace, které se nedají najít v blulváru. Přestože princ Harry brojí proti novinářům, tak napsal knihu ve které se sám velmi otevře a otvírá svou 13komnatu. Harry těžko nese smrt své matky Diany a v tomto momentě právě začíná svů příběh. Vliv Megan na Harryho je v knize docela cítit. Jsou zde odhaleny intimní situace jiných členů královské rodiny až to je možná i za hranou. Většina knihy jsou stížnosti na nechápavé, chladné příbuzné a hlavně na bulvár, který jej nesčetněkrát v jeho životě nespravedlivě a lživě popsal. Často se přirovnává k náhradníkovy, synovy, který je náhradník za následníka- staršího bratra a připadá si méněcenný. Podle jeho vyjádření je plánem B, aby byl podporou a oporou pro bratra následníka. Cítí se méněcenný a zahořklý. Celý příběh je postavený jen na výpovědi Harryho, který si nese pocit křivdy a ublíženosti . Trochu hraje na city čtenářů, když velmi často vzpomíná na milovanu maminku Dianu, která je zde , kromě jeho ženy Megan, jako jediná vylíčená bez poskvrny a kritiky. Jinak na nikom nenechává nit suchou. Diana zemřela, když bylo Harrymu necelých 13 let, a myslím, že se dodnes s její smrtí nevyrovnal. Harry přiznává psychycké potíže, které mohly začít právě v této době. Kniha je napsaná velmi dobře a některé pasáže oravdově a objektivně ukazují běžný život královské rodiny, školu do které Harry chodil,jeho postavení tam, vojenskou službu v armádě, dostal se do Afghánistánu, kde řídil bojový vrtulník, jeho seznámení a vztah s Megan . Samozřejmě , že kdo si knihu vezme do ruky musí uvážit vlastním rozumem, že životní příběh prince Harryho bude subjektivní, ale snaží se být i emotivní. Kniha je napsaná vemi čtivou formou a připomíná více román než autobiografii. Mé hodnocení je hodnocení knihy jako celku a čtivosti ne její věrohodnosti. A jednu hvězdičku ubírám jenom za to, že podle mě kniha mohla být kratší a měla by stejnou výpovědní hodnotu.

Audiokniha Nejsem žádný velký znalec královské rodiny a bulvár mě nezajímá, takže jsem se v knize dozvěděla spoustu nových informací, které jsou veřejně známé, ale pro mě byly nové. Celá kniha mě bavila. První dvě třetiny jsem Harrymu dost fandila a když jsem vnímala, že je trošku sebestředný a dost věci prožívá... říkala jsem si, kdo jsem já, abych to soudila. Navíc, i když popisuje, jak je to hrozné, čelit neustálé pozornosti veřejnosti, novinářů, bulváru,.. vlastně si to vůbec nedokážu představit, jak moc to musí být náročné. Myslím, že je to člověk, který má za sebou dost neřešených traumat. Je evidentní, že nenávidí novináře, je to prostoupeno celou knihou. Viní je ze smrti matky, a vlastně skoro z každého svého životního karambolu. Poslední třetina se hodně točí kolem Megan. Já jsem na ni vlastně předtím ani žádný názor neměla. Z knihy je evidentní, že má na manžela obrovský vliv. Měla jsem z knihy pocit, že ji nejenom miluje, on je na ní naprosto citově závislý. Ta poslední třetina se mi nejhůř poslouchala, ve smyslu, že mě fakt vytáčel (a to jsem se myslela, že jsem vůči takovým věcem imunní). Harry se v této části chová jako hysterka, oběť a je velmi sebestředný. Všichni kolem něj dělají chyby, ale ty svoje si nepřizná, vlastně si jich vůbec není vědomý. Myslím, že kniha vznikla hlavně proto, že má neustálou potřebu se obhajovat a něco vysvětlovat. Knihu načetl Daniel Krejčík sice hezky, ale vlastně jsem se celou dobu nedokázala rozhodnout, jestli je to dobré nebo ne. Pokud by totiž někdo chtěl Harryho vykreslit přecitlivěle, hystericky a tak nějak méně "mužně", pak interpret sedí dokonale. Mně se ale chvílemi zdálo, že to Krejčíkovo povzdychávání, a vůbec způsob jakým to četl, trošku (zbytečně) Harryho vykresluje více přecitlivěle a slabošsky.

Všimněte si, jak dlouhé tu lidi dělají recenze! Celkem to odráží ten běs, kterému je Harryho rodina vystavena. No neměnila bych ani za nic, jaký je svoboda a anonymita luxus. Čtení to nebylo vždy snadné, holt to není žádný román. Občas to bylo nuda, část o armádě byla hodně dlouhá a upřímně děsivá, já bych nepřežila. Část s Meg mě bavila i šokovala nejvíc. Měli zdrhnout už dřív, to by nevydržel nikdo. Will asi není nadšený, upřímně bych radši za budoucího krále někoho méně vztekleho, žárliveho, snobskeho, a to není ani moje země. A jestli je to pravda? Asi tak: až napíše svou biografii Charles, Will nebo Kate, tak si ji taky ráda přečtu.