Nahoře

Jeden víkend a spousta lidských osudů. Když bouřka odřízne oblíbenou restauraci na vrcholu hory od okolního světa, setká se tu roztodivná skupina lidí. Poznáváme jejich osudy, hledáme s nimi jejich životní cesty a možná odhalíme i nejedno tajemství. Edice Tvář od Vyšehradu je moje sázka na jistotu. Příběhy v této edici se mě vždy dokáží dotknout, míří přesně a já si čtení neskutečně užívám. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Zajímavý příběh, který nám dává nahlédnout do mysli hned několika lidí. Poznáváme jejich tajemství, problémy i pocity. Jednotlivé osudy se proplétají, některé více, jiné méně, ale vše je svázané horou a jejím geniem loci. Je až neskutečné, kolik postav můžeme poznat v tak útlé knize, a přitom tu mají všechny své místo. Je to příběh o kráse přírody, ale hlavně pak o její síle. Že když si něco zamane, lidé jsou na ni krátcí. Je tu také určité tajemno a magično a to mám v knihách ráda. Kniha je nádherně napsaná. Četla jsem ani jsem nedutala a moc jsem si užívala celý příběh i krásné věty. A pak přišel konec, který byl nečekaný a překvapivý. Takovéto knihy mě vážně baví číst.

Novelka, která potěšila. Majitel horské restaurace, její provozní a personál, trampové, vozíčkářka, profesor (tváří i charakterem Jindřich Plachta v Cestě do hlubin študákovy duše), skauti a jejich krásná vedoucí, ti všichni uzavření bouří na Hoře. Pár překvapení proběhne ("wow efekt" ale nevyvolalo ani jedno), postavy jsou příjemně ambivalentní a autorův smysl pro ironii mě hodně bavil.