Nahoře

Jeden víkend a spousta lidských osudů. Když bouřka odřízne oblíbenou restauraci na vrcholu hory od okolního světa, setká se tu roztodivná skupina lidí. Poznáváme jejich osudy, hledáme s nimi jejich životní cesty a možná odhalíme i nejedno tajemství. Edice Tvář od Vyšehradu je moje sázka na jistotu. Příběhy v této edici se mě vždy dokáží dotknout, míří přesně a já si čtení neskutečně užívám. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Zajímavý příběh, který nám dává nahlédnout do mysli hned několika lidí. Poznáváme jejich tajemství, problémy i pocity. Jednotlivé osudy se proplétají, některé více, jiné méně, ale vše je svázané horou a jejím geniem loci. Je až neskutečné, kolik postav můžeme poznat v tak útlé knize, a přitom tu mají všechny své místo. Je to příběh o kráse přírody, ale hlavně pak o její síle. Že když si něco zamane, lidé jsou na ni krátcí. Je tu také určité tajemno a magično a to mám v knihách ráda. Kniha je nádherně napsaná. Četla jsem ani jsem nedutala a moc jsem si užívala celý příběh i krásné věty. A pak přišel konec, který byl nečekaný a překvapivý. Takovéto knihy mě vážně baví číst.

takový mišung ...něco jako Anděl na horách...vyjedeme si na horu na Horu (haha) a kupodivu přijde bouřka, kterou navzdory avízu a přírodním změnám nikdo neviděl a nečekal. Propletenec příběhů a postav, nápad se zapojením trampské osady byl takový osvěžující... Pak klišé sličná vedoucí a vilný mladý číšník. Beata na vozíku a její příběh, a jakou roli v něm hrá Hombré ? a opravdu za něco může ? no a pak starý profesor entomolog...kde tak nějak už bylo tušit, jak jeho hledání tesaříka dopadne. Mecenáš a miliardář byl taky fajn. Taková jednohubka, která by si zasloužila trochu vyladit. Nejvíc mi asi utkví vzpomínka na trampíky, uvidíme...