Hodnocení z největšího nezávislého čtenářského portálu
78%
(15 Hodnocení)
Online knihkupectví Palmknihy vám jako jediný e-shop přináší nezávislé čtenářské recenze a hodnocení oblíbeného portálu Databazeknih.cz
Populární hodnocení
18.2.2019
1
Začátek pomalej. Ale teď chápu, žeto bylo důležitý. Ten příběh se rozjjíždí pomalu jako parní lokomotiva, ale když se dostane do otáček, už není k zastavení. Obě postavy mě dostaly, jsou krásně vykreslené, zajímaji mě, a v polovině knihy jsem zjistil, ze mě zajímá i příběh. Ten průřez desetiletími - výbornej nápad to propojit s něčím, co tu chvíli, moment, definuje-např. ta hudba. Pro naši generaci je...
Začátek pomalej. Ale teď chápu, žeto bylo důležitý. Ten příběh se rozjjíždí pomalu jako parní lokomotiva, ale když se dostane do otáček, už není k zastavení. Obě...
Začátek pomalej. Ale teď chápu, žeto bylo důležitý. Ten příběh se rozjjíždí pomalu jako parní lokomotiva, ale když se dostane do otáček, už není k zastavení. Obě postavy mě dostaly, jsou krásně vykreslené, zajímaji mě, a v polovině knihy jsem zjistil, ze mě zajímá i příběh. Ten průřez desetiletími - výbornej nápad to propojit s něčím, co tu chvíli, moment, definuje-např. ta hudba. Pro naši generaci je to něco úžasnýho, jak autor dokázal vrátit cas, zavzpomínat, připomenout si ty detaily, které máme společný... O to bolestnější je pak ten konec, kdyz si uvedomíš, jak to všechno letí.
Číst více
Číst více
28.7.2018
1
S Honzou Cempírkem jsme přátelé. Jsme zhruba stejně staří. Tedy – jsme ve věku, kdy má člověk tendenci rekapitulovat. Kdy začíná být mírně sentimentální. Je to doba, kdy generaci po generaci přichází poznání, že ta naše byla prostě jiná. Samozřejmě lepší. Dobře už bylo. Bude už jenom hůř…
Ano – naše generace by mohla být jednou z těch šťastnějších. Zrovna v době, kdy jsme začínali konečně žít svůj...
S Honzou Cempírkem jsme přátelé. Jsme zhruba stejně staří. Tedy – jsme ve věku, kdy má člověk tendenci rekapitulovat. Kdy začíná být mírně sentimentální. Je to doba,...
S Honzou Cempírkem jsme přátelé. Jsme zhruba stejně staří. Tedy – jsme ve věku, kdy má člověk tendenci rekapitulovat. Kdy začíná být mírně sentimentální. Je to doba, kdy generaci po generaci přichází poznání, že ta naše byla prostě jiná. Samozřejmě lepší. Dobře už bylo. Bude už jenom hůř…
Ano – naše generace by mohla být jednou z těch šťastnějších. Zrovna v době, kdy jsme začínali konečně žít svůj život, přišla sametová revoluce. Otevřel se nám svět. Otevřelo se nám nepřeberné množství možností. Jak říkám sám autor: získali jsme jackpot. Jenomže každá generace má své úspěšné a své lůzry. Bez ohledu na svět kolem.
A jsme také ve věku, kdy rekapitulujeme především svůj život. Co jsme mohli, kdyby… co jsme nestihli… co nám vyšlo a co ne… jaký vlastně žijeme život? Obcházíme osm hor, nebo jsme dravě a drze vylezli rovnou na tu nejvyšší (viz kniha Osm hor)?
To, jak Cempírek knihu vystavěl, je vcelku dobrý fór. A literárně to funguje. Stejně tak provázání s hudbou a texty. Příběh je napsaný moderně. Žádná dlouhá souvětí. Krátké, úderné věty, které však tu a tam dokážou vykreslit velké obrazy, které si zapamatujete. Dokud hlavní hrdina vzpomíná na mládí, na první lásky a na první životní kroky, je to poetické i zábavné. Závěr malinko sklouzl - řekněme do klišé - a nepřináší žádnou výraznou pointu. Ale v životě to vlastně bývá stejné, ne? Pořád čekáte, kdy ten vtip skončí. Kdy se s chutí zasmějete. Kdy získáte řešení. Kdy vám někdo poví tajenku té nesmyslné křížovky s názvem „smysl života“. Kdy najdete v časopise 100+1 zajímavost odpověď na otázku: žil jsem dobře?
Číst více
Číst více