Nahé slunce

Po vyřešení vraždy Vesmířana dostane hlavní hrdina nový úkol a to vyřešit vraždu na planetě Solarii, která je specifická tím, že jsou zde vzdálené a izolované panství a nelze přejít z jednoho panství na druhé. Opětovně dojde k setkání se svým kolegou Daneelem a vyřešení případu nebude vůbec snadné. Pokračování Ocelových jeskyní se mi opět moc líbilo, hlavně skvělý popis fungování společnosti na planetě. Detektivní sci-fi romány od Asimova nejsou sice nabité přehnanou akcí, ale spíš logickým vyřešením případu.

Kvalitní pokračování Románů o robotech. Tentokrát se Eliáš Baley vypraví vyšetřovat vraždu na planetu Solárie i se svým robotickým parťákem Daneelem z Aurory. Oba zde mají i špiónské úkoly a tím se děj pěkně zamotá. Trošku mě mrzelo že Daneela je tam mnohem méně, ale i tak jsem se bavil. Nemůžu taky opomenouot filozofickou rovinu, odcizení kmenového atavismu, individualismus apod. Těším se na další pokračování.

„Na Solárii je každý v něčem buď jediný nebo nejlepší, nebo obojí.“ Druhá kniha, druhý příběh detektiva Eliáše Baleye a R. Daneela Olivawa, který mistr Isaac Asimov napsal již v roce 1957. Už v té době dokázal pan spisovatel s roboty takové divy, že se nám nad tím tají dech. Dokonce už vymyslel i kolonizaci 49 světů. A ačkoliv se všichni skoro vyvíjejí, Země naopak čelí přelidnění a nemocem. Ale i tak si vnější světy sem tam s něčím neví rady. Proto vraždu na Solárii musí přiletět vyšetřit pozemský detektiv. Sci-fi a detektivka možná nejde dohromady, ale pan spisovatel to dokázal. Citát: Ale já přeci nemůžu opustit Zemi! Líbí se mi ten obrovský paradox, pozemšťan, který se bojí oblohy a slunce je nucen řešit případ na planetě, kde se naopak strašně bojí pozemských nemocí a doslova se štítí pobytu mezi dalšími lidmi. Geniálně vymyšlená situace, u které si čtenář říká „to přece nemůže fungovat!“. Nakonec zjistíte, že to funguje a Lie Baley i R. Daneel Olivaw se na Solárii ocitnou. To, co tam prožijí je nádherná detektivní spolupráce a skoro po vzoru Sherlocka Holmese se vydávají k cíli. Tedy vraždu vyřešit. Malá ochutnávka: Bylo to přece naprosto směšné, dětinské, tohle předstírání, že Pozemšťané můžou ovládnout vesmír. Dobývání Galaxie! Galaxie byla Pozemšťanům uzavřena. Měli ji už zabranou Vesmířané, jejichž předkové byli sami před staletími Pozemšťany. I když je to o tři roky dál od Ocelových jeskyní, je tu poznat, že se Isaac Asimov se svým dílem hodně posunul. Jeho technika je propracovanější a logičtější. Ano, sice je tu stále lidstvo závislé na jaderné energii, která určitě byla, za dob života pana spisovatele, vrcholem technologií, ale i on už pomalu chápe, že s jaderným štěpením to prostě dál nepůjde. Proto se už tady (napsáno 1957) dostává do popředí solární energie jako záchrana. A k tomu ještě další věci, které ale nebudu prozrazovat. To by jste měli moc jednoduché. Citát: Člověk přeci ani nemohl přátelsky milovat Daneela Olivawa, který vůbec nebyl člověk, ale robot. Musím přiznat, že Nahé slunce se mi líbilo mnohem víc, než Ocelové jeskyně. Je tu náznak možností cestování na jiné planety a upozornění na to, že i tyto Vnější světy mají své chyby a nedostatky. Je to mrazivé, hlavně poslední kapitoly této knihy. To, co v nich Isaac Asimov rozvíjí je šílené až geniální. Rozhodně mi z toho čtení vstávají chlupy na těle i dnes. Tohle si zaslouží plný počet. (Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ ) Citát: Robot uvažuje logicky, ale ne rozumově.