Když chlapectví zmizí příliš rychle… Vzduchem se nesla vůně sena, klubovna byla jejich domovem a čas chlapectví se zdál být věčný. Aspoň tak to vypadalo na začátku parného léta toho roku, kdy Šíma potkal Vojtu a Tobiáše a společně zosnovali pomstu na nenáviděném starém Habešovi, který jim už dlouho škodil. Co na tom, že pivo bylo zvětralé a cigaret i dívek pomálu. Všechno vypadalo ideálně; tedy až do okamžiku, než je Tobiáš seznámil s novou partou, vedenou patnáctiletým Pavlem Neumannem, zvaným Péčko. Od té chvíle jako by dosud neohrožení kamarádi uchopili všechny výsady dospívání za špatný konec. Nikdo z nich ale nemohl tušit, jaké následky to bude mít. A jak závratnou rychlostí jim život sebere dětství a nenávratně je vrhne do dospělosti. ––– Iniciační román od mladého, mimořádně talentovaného autora, který vládne jazykem s nevídanou jistotou a obratností. Téměř archetypální příběh, jejž mohl v různých podobách zažít každý kluk a na který nezapomene ani jako dospělý muž. „Tu jeho vzduchovku mu narvu do řiti,“ zaúpěl jsem a kopl do pařezu. Bolest z prstů u nohou mi vystřelila až k pánvi. „Šímo?“ „Jo?“ „Pamatuješ ještě, jak jsi mu nachcal na bundu?“ Šíma přikývl. „Tak si podobnejch perel nachystej fůru, protože teď je budeme potřebovat.“ „Chceš se mu pomstít?“ Odmlčel jsem se. „Chci tomu zasranýmu dědkovi ukázat, že tohle se nedělá.“ — ukázka z knihy