Na konci samoty

Tak, tohle jsem nečekala, už jen podle obálky jsem byla připravená na romantický zamilovaný příběh. Omyl, tohle je nádherný, i když hodně smutný, dojemný a skvěle napsaný román, který je nejen o lásce, a má neuvěřitelnou hloubku. Vypráví příběh tří sourozenců, když do jejich dětského bezstarostného života zasáhne tragédie a ovlivní jejich dospívání i pozdější životy ztrátami, nejistotou, osamocením. Na konci té samoty je ale láska, rodina a sourozenecká pouta, naděje.... Opravdu s velkým citem napsaná kniha.

Velmi zvláštní kniha. Poetická a zároveň realistická, až to místy bolí. Citlivá a zároveň krutá. Plná rozporů - nemluvě o obálce, navrženou zřejmě někým, kdo tenhle román snad vůbec nečetl... Ve spojení s názvem totiž evokuje nějaký sladkobolný románek, kterým ale vůbec není. Ale abych byla upřímná - jde tu o lásku, ale o lásku ve všech možných podobách - dětskou k rodičům, sourozeneckou, mileneckou, lásku k dětem. Ani jedna z těch forem není jednoduchá. A nebo je? Jak říkám, knížka ve mně nechala spoustu otázek, ale i hlavní poselství - prožijme život vědomě, žijme teď - ne křivdami minulosti, ani ne nějakými představami, jak by bylo kdyby... Doporučuji všem, kdo se chtějí dozvědět, co je na konci samoty... Já tam toho našla opravdu hodně - lásku, smíření, odpuštění, chuť do života... Krásné.