Knížka by si zasloužila více čtenářů, aspoň tak jako autorův předchozí, rovněž vynikající, román Na konci samoty. Oboje pojednává o těžkých tématech a dokáže čtenáře niterně napojit na hrdiny a hluboce se ho dotknout. Přitom styl autora není nijak komplikovaný a velmi dobře se čte. Na konci samoty u mě stále vede, ale Hard Land mu zdárně šlape na paty. Jednoznačně doporučuji.

Zajímavé, v krátké době se mi sešly dvě knihy s podobným tématem, obě od německých autorů, obě vydané ve stejném roce. Hard Land a Velké léto. Jsou si lecčím podobné, v obou jsou dvě nejsilnější a nejklasičtější témata románů - láska a smrt. V obou je léto něčím velmi výjimečné a pro hlavního hrdinu nezapomenutelné, v obou případech je tu první zamilování, ale i setkání s životními dramaty. Nabízí se srovnávat a nakonec mi z toho Velké léto vychází o fous lépe, i přestože téma úmrtí blízkého člověka je v Hard Land zpracované velice jímavě. Nejen úmrtí, ale pak výčitky, které se dostaví - proč jsem jen neudělal/nemluvil/neprojevoval...? I jsem si poplakala a četlo se to svižně skoro samo. I tady jsem cítila léto a celou jeho atmosféru. Nicméně stylem psaní Benedict Wells pro mě mírně zaostával za Ewaldem Arenzem. Možná je Hard Land trochu víc prvoplánový, člověka leccos napadne dopředu a autorův styl je malinko "obyčejnější". Nicméně pořád moc hezká knížka, která se parádně čte.