Mýtné

Změť žánrů, belhajících se ruku v ruce k romantickému konci? Ani se mi nechce věřit, že text, který jsem zrovna dočetl, napsala tak úspěšná autorka. Zhruba v polovině se vše zvrtne v mozaikovité vyprávění, nelogické, snadno poslepované dohromady, aniž by se vše řádně uzavřelo. Nicméně, prostor pro pokračování příběhu zde rozhodně není, protože vyčerpaný děj opět nelze obnovit. Vycházel by z téhož základu, který by se jen obměňoval. Lákající obálka je zavádějící, úvodní dobré dialogy i atmosféra je posléze nahrazena nesmyslnostmi, snad aspirujícími na natočení filmu, který se zřejmě nekonal. Pár zajímavých úseků knihy nemůže dílo povýšit na úroveň spisovatelů, kteří hororový žánr berou vážně. Příčiny neúspěchu se hledají těžko. Snaha být originální se nezdařila, slibovaný děs je spíše jeho karikaturou a o strachu si můžete nechat jen zdát. V životě bychom se měli vyhýbat chvílím, které nás obírají o drahocenný čas, strávený na tomto světě. Mezi ně patří četba této knihy...

Uff... tak z této knihy jsem nakonec dost v rozpacích. První polovina knihy byla sice trochu pomalejší, ale bavila mne nakonec o dost víc než druhá půlka, která byla sice akčnější, ale zároveň působila jako dost solidní slátanina. V druhé polovině jsem se také bohužel nejednou přistihla, že se trochu nudím a musím se do čtení víc nutit. Hodně mne bavila myšlenka toho, že se v oblasti močálů za záhadných okolností ztrácí lidi - to mi přišlo úžasně tajemné a atmosferické. Ale ve chvíli, kdy autorka začala detailněji vysvětlovat, co za tím stojí a jak se to určité postavy snaží vyřešit, nějak jsem to autorce nedokázala úplně na 100 % věřit. Od knihy jsem čekala horor s mysteriózním nádechem, což jsem i do určité míry dostala, ale nečekala jsem, že se tu budou objevovat až tak silně prvky fantasy. Nebo aspoň tak to na mne působilo. Pro mne to bylo trochu nepříjemné překvapení. Co mi dělalo problém, bylo to, že některé věci tu nebyly úplně srozumitelně vysvětlené. Nebo byly vysvětleně jen dost fádně a povrchově, takže mi chyběly některé souvislosti. Autorka sice už má na kontě řadu knih, ale přesto na mne tato kniha působila dost nevypsaným, školáckým dojmem. Některé věci tu byly totiž popsané a vyjádřené dost naivně a jaksi neobratně, kostrbatě. Knihu tedy hodnotím jen průměrně. Nebyla úplně špatná, ale bohužel má svoje mouchy.

Titus a Melanie Bellovi dostali nápad strávit líbánky v parku Okefenokee, což je v podstatě jeden velikej močál a tohle teda rozhodně nebyl dobrej nápad. Už hodně dlouho jsem si nepřečetl žádnej novej horor a už mi to chybělo. Mýtné je sice béčko jako vyšité, ale nesmírně čtivé a díky za něj. Sestřenice Daisy a Claire Spratfordové byly pěkná čísla. Chválím povedený konec a jestli někdy zase potkám nějaký podezřelý mostek, nejdřív si pořádně rozmyslím, jestli po něm přejdu. Citace: Tumáš. Vyndej z ní tomahavk. Někde tam je a je pěkně rezavý. Dej tomu hajzlovi ochutnat tetanus, jestli se k tobě zase přiblíží!