Clementine

Co se Clementine oproti Zemětřasu musí nechat je, že Cherie Priestová tentokrát využila potenciál steampunku a alternativní historie se vším všudy. Navíc krátký rozsah jí neumožnil mnoho rozkecávání se, takže převážná část knihy je tvořena dějem. Přesto nezapře ženskou ruku už jen v základním motivu špiónky, která se má postavit krvelačnému pirátovi. Maria Isabella Boydová je sice bezva dívče, ale rozhodně ne rovnocenný protivník dvoumetrovému zabijákovi. Ovšem tenhle renonc - a pár dalších drobností, jako je kouření na vzducholodi či holčičí zdrobněliny z úst drsňáků - nijak nenarušuje jednoduchou zápletku. První pronásleduje druhého, třetí je najat, aby toho druhého chránil před tím prvním, a nakonec první a třetí zjistí, že mají podobné zájmy, a společně dají tomu druhému co proto. To vše za zvuků parních kotlů, ozubených koleček, syčících pístů a rachtajících převodů. V závěrečné scéně pak autorka sympatickým způsobem odkazuje na praotce žánru Julese Vernea a jeho Vynález zkázy.

Pokud si někdo myslel, že Priestová s dalším příspěvkem do série Mechanického století zůstane v Seattlu a bude bojovat s vražednou mlhou, hordami neživých hnilobců a lidmi, ukrývajícími se v chráněných domech nebo v podzemních doupatech, šeredně se spletl. Clementine je totiž ukradená vzducholoď, kterou je potřeba získat zpátky. Z postav se do dvojky dostal jen pirátský kapitán Croggon Hainey, který se společně s bývalou konfederační špionkou Belle Boydovou stará o veškerou zábavu. Tento krátký román, nebo spíš novela, je ještě o chlup naivnější a průhlednější než byl jeho předchůdce, až má člověk pocit, že čte parodii. Snad ani Ramba jsem v žádné z jeho eskapád neviděl střílet z gatlingu od pasu, ale je zábavné sledovat, jak se Crog s tímto autorčiným nápadem pere, až mu pot stříká ze všech pórů. Clementine proto považuji za jakousi oddechovou mezihru mezi dvěma vážnými pracemi. Alespoň v to doufám, protože z další podobné honby za pochybným grálem bych příliš odvázaný nebyl…