Murtagh – exkluzivní vydání

Hmm… co bych vám o knize mohla říct, aniž bych vás připravila o ten čtenářský zážitek? Začnu samotným zpracováním. Když porovnám loňské vydání s tím speciálním, tak na plné čáře doporučuji to speciální s ořízkou. Speciální vydání působí na omak mnohem lépe. Vazba je stabilnější. Mapy a arty knihu posouvají o level výše. Prostě cena X výkon tady odpovídá. Autor nám vyrostl. Ona mezera mezi “posledním” dílem Dračích jezdců a Murtaghem je opravdu citelná, ale v dobrém. Autor se ve svém řemesle zlepšil. A je opravdu krásné vidět, že ten potenciál, se kterým začal pracovat už v mládí, tak posunul na úplně jiný level (úplně si dokáži představit Murtagha na filmovém plátně). Já jsem si postavu Murtagha zamilovala už v Eragonovi a byla jsem zvědavá na jeho příběh. Nebudu lhát… na jednu stranu jsem si Murtagha zamilovala ještě více, ale na druhou stranu jsem měla občas chuť s ním pořádně zatřást, nebo mu jednu vrazit. Místy mi přišlo, že moc fňukal. Pokud jste četli předchozí díly, tak si buďte jistí, že i tato kniha je kombinací akce, dlouhých popisných pasáží, hlubších myšlenek, ale i zajímavých postav a prapodivných rozhodnutí. Vítejte zpátky v Alagaësii! Děkuji @humbook_blogeri za zaslání speciálního vydání.

Po svržení zlého krále se jezdec Murtagh s jeho drakem Trnem musí skrývat. Nesedí však se založenýma rukama a rozhodnou se ověřit kolující zvěsti o temných silách v neprobádaných částech země. Dokáží si poradit s nebezpečím, které tiše vyčkává, nebo mu také podlehnou? S Odkazem dračích jezdců jsem vyrůstala a tenhle neskutečný svět vždy obdivovala. Návrat pro mě znamenal velkou nostalgii a připadala jsem si jako doma. Tentokrát místo Eragona sledujeme Murtagha s Trnem, kteří se vydávají na vlastní cestu. I když je spousta lidí má za zrádce, naší dvojici není svět lhostejný a vrhají se do neznáma, aby zjistili, co se skrývá v temnotách. Dozvídáme se, jak Murtagh s drakem pohlíží na vlastní minulost a jak je ovlivňuje. Obdivovala jsem jejich sílu, protože přes veškerou bolest se nevzdávají a jejich vzájemné pouto a podpora jsou úžasné. Eragon se Saphirou jsou oblíbenci mnoha čtenářů, ale Murtagh s Trnem si získali speciální místo v mém srdci. Příběh krásně plyne a střídá se akce s plánováním a dumáním hlavního hrdiny. Paolini má styl psaní, který mě nikdy neomrzí a i když se toho zrovna moc neděje, četbu si užívám. Bavilo mě seznamování se s dalšími postavami, jejich rozmanitá povaha a vliv na celé dění. Nikdo nestál v koutě navíc a přesto, že poznáme zlovolnější bytosti, mě neskutečně vytáčel Lyreth. :D Autorovi jsem vděčná, že v průběhu připomíná, co se v předchozích knížkách událo, takže jsem nemusela zase tolik lovit v paměti. Zarazilo mě však propojení čarodějnice Bachel s určitými postavami (no spoilers) a nevím, zda mám radost z toho, že se tím leccos mění. Na jednu stranu oceňuji, jak daleko příběh sahá, ale na druhou stranu jsem předchozí události měla už za uzavřené. Příběh není jenom o soubojích, magii a dracích. Je i o bolesti a síle, o strachu a odvaze, o zármutku a odhodlání, o zradě a loajalitě, o ztrátě a spojení.. je o všem a já to miluju.