Je zaujímavé sledovať, ako sa pri tomto rozsiahlom histórickom románe z časti na časť vyvýja autorkin štýl písania. Čo som jej vyčítala v predošlých dieloch (nudné pasáže, pomalé vystupňovanie dejových zvratov...) bolo v tomto diele z môjho pohľadu eliminované. Páči sa mi autorkina odvaha rozoberať homosexualitu alebo vzťah dvoch mužov na pozadí skutočných historických faktov. Ďalej ma v tomto dieli bavili opisy plavieb po mori a pirátstva, ktoré patria k mojim srdcovkam. Trochu ma sklamal koniec, ktorý bol prekombinovaný. Škoda, na plný počet to z mojej strany stále nebolo, ale tretí diel bol výrazne lepší ako ten prvý, ktorý som nadhodnotila minimálne jednou hviezdou naviac.

!!! POZOR SPOILERY !!! Nejprve negativa: Předně mne mrzelo, že autorka tak zametla s Frankem, který z toho milostného trojúhelníku vyšel nejhůř a v podstatě i jako hlupák (nedokázal Claire nechat jít) a navrch mizera (protože měl milenky na akademické půdě, neřád jeden). Klidně bych ocenila i nějakou psychologickou sondu do manželství Randallových, které pospolu držela hlavně Brianna. Takhle mi Franka bylo víc než líto, prostě už se do příběhu nehodil (přitom v 1. díle po něm Claire ještě hodně dlouho vzdychá, jak jí chybí, než se rozhodne pro Jaimeho), a tak šel z kola ven... Pak mi vadily některé nesrovnalosti v překladu (pojmy, které mám zafixované jinak, zde přeloženy nějak "divně", sem tam chyba ve francouzském termínu), popř. špatná shoda podmětu s přísudkem. Ale to nebylo až tak fatální. Nicméně pozitiva knihy převažují... Nejvíce se mi líbily úvodní pasáže, než se Claire vrátila kameny zpět do 18. století, kdy se prolínalo její bádání po Jaimem s vyprávěním o jeho osudech. (zde jen poznámka - překladatel nepracoval s tím, že při zkoumání textu vycházela Claire s Birannou z textu anglického, protože v českém překladu se žádné Y v uváděných slovech nevyskytovalo... ehm ehm.) Samotné opětovné shledání by si zasloužilo z mého pohledu víc rozepsat - ano, bylo to dojemné, bylo to i vtipné (i když sednutí si do piva / počůrání se klidně mohlo být vypuštěno, trochu to tu scénu shodilo), ale nějaké ultra velké WOW a "to je pecka, to mne zasáhlo!" se nekonalo. Od okamžiku, kdy Claire vstoupila do Malcolmovy tiskárny se navíc do děje zamotalo mnohem víc linek, které mi zprvu hrozně vadily a v samotném příběhu asi ani být nemusely. (Např. motiv Ďábla - vždyť bylo naprosto jasné, že je to ten duchovní! Popř. postava pana Willoughbyho či zmínka z počátku knihy o nalezených kosterních pozůstatcích, z níž bylo jasné, že se ještě dozvíme, o koho šlo.) Nicméně i když jsem coby čtenář byla náhle zahlcena informacemi, postupně děj nabíral obrátky, takže konec knihy jsem dočítala ve dvě ráno (sice ne stejného dne, do čtení jsem se chvílemi musela nutit a zabralo mi s velkými pauzami týden, ale i tak). Woo-doo scéna byla doost dobrá a objevení se staré známé (čímž nemyslím Laoghaire, ta mne trochu zklamala, čekala bych trochu víc - btw: Jaime přece věděl o její účasti v čarodějnickém procesu proti Claire!) bylo lahůdkou, která se sice nakonec domyslet dala, ale i tak jsem si ji vychutnala. V knize bylo kromě napětí a romantiky i mnoho vtipných dialogů a scének, při kterých jsem se smála nahlas (což se mi moc nestává) - namátkou reakce námořníků na Willoughbyho poezii či Jaimeho znalosti konkrétních frází v univerzálním námořním jazyce. Mnohé postavy byly vykreslené tak, že bych je ráda poznala (jiným bych se naopak obloukem vyhnula), a z Ferguse nám vyrostl fešák (olalá!). Samozřejmě autorka naťukla další záležitosti (čarodějnice, schopnost procházet časem, dědic z Lovatu), které předpokládám rozvede dál. (Jinak budu moc, ale opravdu MOC mrzutá!) Kdybych čtení Cizinky rovnou zahájila třetím dílem, myslím, že bych Gabaldonové zcela propadla. Tentokrát jsem mudrovala a polemizovala s ní nad reáliemi jen trochu, úplně jsem se nechala nést proudem vyprávění a vychutnávala si i některé slovní obraty a přirovnání (a konečně pochopila ten, který užívala několikrát při kojení miminka - že jeho tělo kopírovalo křivky prsou; stále jsem řešila, jak to bylo myšleno, než mi to při vlasním kojení konečně sepnulo :-)). Ze seriálového zpracování jsem viděla jen 1. sérii, která - byť se věrně držela knihy, kterou jsem četla až po - sice ve mně nějaký dojem nechala (jinak bych knihu ani neotevřela), ale jinak to nebylo ono. U druhého série jsem viděla jen pár dílů a šla rovnou do knihy, která se mi líbila podstatně víc než díl první, a u trojky jsem rovnou četla a na seriál se vykašlala. A možná proto se mi to tak líbilo. Protože seriál z mého pohledu vše servíruje až moc na stříbrném talířku, kdežto u četby už člověk zapojí fantazii, vlastní zkušenost, znalosti, představivost... Tím ovšem nechci tvrdit, že některé momenty z knihy bych ráda neviděla ve vizuální podobě! Když mně ta Caitriona Balfe prostě nesedí a je mi hrozně nesympatická :-). Každopádně u trojky jsem zauvažovala, že bych si knihy nakonec i pořídila domů a minimálně třetí díl bez výhrad doporučuji k přečtení. I přes velký počet stran (to byla snad moje první kniha s počtem stran nad 1000 v jediném svazku) jsem ke konci posmutněla a klidně bych dalších pár desítek / stovek stránek přidala. A samozřejmě: jsem zvědavá na pokráčko! Edit: Zapomněla jsem napsat, že kromě prvního dílu, se mi moc líbí ty nové obálky - a ta u Mořeplavce obzvlášť. Kdo zná příběh a ví, co je to za šutr mezi Claire a Jaimem, tak na toho musí obálka zapůsobit už sama o sobě ;-).