Místo určení

Jako první román od autora jsem sáhla po posledním díle. Nebývale tu zaujal. Už obálka signalizuje vkus, i když k té romantice, jíž je tu okrajové poskrovnu, je nutno se dobít přes vraždivé překážky a pak ta trpělivost tyto růže přinese. Hrdina prahne po vraždě syna a jeho přítelkyně po samostatné pomstě, a tak otvírá podivnosti v rodinné minulosti a svými činy policii přivádí záměrně do bludiště. Citace:" Výraz v obličeji podporučíka Č... byl k nezaplacení. ... Zrovna se mi udělalo kapku horko při posledních M..ových slovech, ale nemohl jsem bundu rozepnout, protože z vesty visel vytržený chomáč vycpávky, a možná i kousky spečených pancéřových střepů, a taky jsem nemohl přiznat, že na sobě vůbec nějakou neprůstřelnou vestu mám. Sakra! " Tohle napětí mi lahodí, to venku je k uzoufání. Další český autor v mých NEJ.

Tenhle mnohovrstvený příběh velmi těsně sousedí s Tekoucím svědomím, takže tu souvislost radši ani nenapíšu, poněvadž je to gró příběhu. Jo, a název přesně vystihuje místo dopadu "z nebe spadlých andělů", jak se píše v záhlaví knížky. I když tenhle příběh peláší zase jinou zatraceně křivolakou uličkou a já měl místy pocit, že se to zvrhne do prudistický červený knihovny... no skoro. Hrdina je na jednu stranu děsnej zachránce, téměř jako Harry Potter po čtyřicítce, a na druhé straně je dost nemilosrdnej pacholek. Líbí se mi poměrně optimistické konce všech knih, i když autor nechá umřít dost darebáků a shem tham i nedarebáka...