Bílé můry

Třetí díl cyklu se mi líbil zatím nejvíc. Je to akčnější, než první díl (tam je spousta popisů). Nemá takovou návaznost na první, některé postavy jsou přebrány, ale je jich jen pár a není problém si udržet přehled. Technologie také převzaty. Uvítal bych trochu víc optimismu, pocitově procento padouchů a podvodníků výrazně převyšuje kladné postavy. *SPOILER* Taky mi připadalo takové bizardní, že jeden z hlavních padouchů se znemožní tak, že v místnosti plné policistu, když na něj hlavní hrdina mrkne, tak vytáhne pistoli a omylem zastřelí vlastního syna. Taktéž jeho motivace mi přišla podivná - nejprve z nenávisti zabije pár postav, pak dvacet let nic a pak recidiva - likviduje každého na potkání. Taktéž vyléčení hlavního hrdiny ze všech nemocí mi připadalo v třetím díle jako klišé. A přirozeně - taky by se hodilo něco, co by zvedlo hlavnímu hrdinovi IQ alespoň na 90, protože pak by mu mohlo na popáté svitnout, že jít sám s dvěma padouchy na opuštěné místo asi nebude dobrý nápad.

Je to zajímavá knížka s příběhem ukotveným v českém prostředí (velká část se odehrává nedaleko Zbraslavi) a s výrazným sci-fi prvkem (cesta časem), s velmi civilním pohledem na různé situace (kterým je možno uvěřit) a množstvím postav, trochu schematicky vyvedených, což ale na čtivosti textu nic neubírá (dokonce bych řekl, že autor popisuje stylem "nikdo mi nechce nic říct"). Text má široký záběr a rozbíhá se až ve druhé třetině knížky (nemá klasickou detektivní pointu, ale těch gradujících bodů je v příběhu více). Některé věci příliš nevysvětluje, takže se domnívám, že koexistuje s ještě nějakým dalším příběhem v paralelní nebo sekvenční linii (třeba by mě zajímalo, jak se angažovala Helga – v jiném příběhu?). Textu lze vytknout jisté kostrbaté úseky, podle mého je to hodně syrový text, ale v tom je jeho jisté kouzlo. Věřím, že třeba ve druhém vydání vyjde i na papíře a text bude trošku učesán. Za přečtení to stojí.

Je to zajímavá knížka s příběhem ukotveným v českém prostředí (velká část se odehrává nedaleko Zbraslavi) a s výrazným sci-fi prvkem (cesta časem), s velmi civilním pohledem na různé situace (kterým je možno uvěřit) a množstvím postav, trochu schematicky vyvedených, což ale na čtivosti textu nic neubírá (dokonce bych řekl, že autor popisuje stylem "nikdo mi nechce nic říct"). Text má široký záběr a rozbíhá se až ve druhé třetině knížky (nemá klasickou detektivní pointu, ale těch gradujících bodů je v příběhu více). Některé věci příliš nevysvětluje, takže se domnívám, že koexistuje s ještě nějakým dalším příběhem v paralelní nebo sekvenční linii (třeba by mě zajímalo, jak se angažovala Helga – v jiném příběhu?). Textu lze vytknout jisté kostrbaté úseky, podle mého je to hodně syrový text, ale v tom je jeho jisté kouzlo. Věřím, že třeba ve druhém vydání vyjde i na papíře a text bude trošku učesán. Za přečtení to stojí.

Třetí díl cyklu se mi líbil zatím nejvíc. Je to akčnější, než první díl (tam je spousta popisů). Nemá takovou návaznost na první, některé postavy jsou přebrány, ale je jich jen pár a není problém si udržet přehled. Technologie také převzaty. Uvítal bych trochu víc optimismu, pocitově procento padouchů a podvodníků výrazně převyšuje kladné postavy. *SPOILER* Taky mi připadalo takové bizardní, že jeden z hlavních padouchů se znemožní tak, že v místnosti plné policistu, když na něj hlavní hrdina mrkne, tak vytáhne pistoli a omylem zastřelí vlastního syna. Taktéž jeho motivace mi přišla podivná - nejprve z nenávisti zabije pár postav, pak dvacet let nic a pak recidiva - likviduje každého na potkání. Taktéž vyléčení hlavního hrdiny ze všech nemocí mi připadalo v třetím díle jako klišé. A přirozeně - taky by se hodilo něco, co by zvedlo hlavnímu hrdinovi IQ alespoň na 90, protože pak by mu mohlo na popáté svitnout, že jít sám s dvěma padouchy na opuštěné místo asi nebude dobrý nápad.