Voda

Tato útlá knížka patří do série Živly a ke čtení mě nalákala vysokým hodnocením zde. A protože jsem od autora četla výbornou knihu Komnata ozvěn, tak jsem to zkusila. Tohle téma je ale úplně z jiného soudku. Je to bolavé, smutné čtení, napsané na pár stránkách. Postava Willow, ženy, která utíká před svou minulostí, před pocitem spoluviny na malý ostrůvek, vyvolala ve mně rozporuplné pocity. Musela bych spoilerovat, přečtěte si sami. Možná, že to byl autorův záměr, že toto téma zpracoval v krátké novele a více nerozvedl jednání i pozadí celého dramatu. Možná právě tento styl měl čtenáře donutit o ní ještě dlouho po dočtení přemýšlet a hledat odpovědi. U mě se to povedlo a postava Willow pro mne zůstane kontroverzní...

Změnila si jméno, ostříhala vlasy, zahodila veškerou kosmetiku a doufala, že divoké větry, které spolu a vlnami oceánu bičují tento osamělý ostrov, poznamenají její tvář hlubokými vráskami. Při pohledu do zrcadla se sice nepoznává, ale před minulosti beztak neuteče. Otázka, zda bylo její mlčení vědomé, stejně jako zavírání očí před zlem, nebo byla jen nic netušící obětí, ji bude pronásledovat po zbytek života. Protože ať tak, či onak, následky byly tragické... První díl z tetralogie Živly - silné, bolestivé téma, novela nevelká rozsahem, která donutí čtenáře přemýšlet ještě dlouhou po přečtení.