Tokijský sen

Autorka by podle mě udělala lépe, kdyby nechala první díl jako standalone a do tohoto pokračování se vůbec nepouštěla. Tady se toho událo hrozně moc a zároveň vlastně nic, kvůli čemu bych měla chuť číst dál - Izumi a její sestřenice se nesnáší a najednou jsou nejlepší kamarádky, Izumi se rozejde s Akiem, aby se k němu na konci zase vrátila, Izumi se pohádá s kamarádkou a vzápětí už se zase kamarádí, Izumi nastoupí na školu a pak to zase stáhne... Její rodiče se chtějí vzít, ale nemůžou, pak zase nechtějí a pak zase chtějí... Zkrátka se tady úplně ztratilo to kouzlo prvního dílu a ani po dočtení jsem ho bohužel nenašla.

Pokračování příběhu nalezené japonské princezny. Před rokem a půl jsem toužila přečíst si dál o vztahu bodyguarda Aika a mladé Izumi a teď tu mám tuhle knížku. Bezhlavě jsem si koupila a pak se musela srovnat s tím, co v ní je a co v ní hlavně není. Jestli vás taky nadchnul nepřístupný japonský kluk se svým tabu, džimu a nindžó... tak tady se ho nedočkáte. Žádná složitá témata s nemocnou maminkou, žádné laskavosti a milé situace (jako ta v bambusovém lese). To, čím mne nakonec okouzlil první díl, tu vlastně není. Namísto toho je kniha o usmíření se sestřenicemi a novém vztahu (jo, milostné trojúhelníky teda zrovna moc nemusím). To, co Izumi dělala a jak se rozhodovala o svých vztazích a studiu, mne nijak neoslovilo. Z knihy jsem lehce zklamaná, pokud se budu k prvnímu dílu vracet, asi vždy skončím jen u něj.