Tokijský sen

2/5 Dočteno. Co k tomu říci více? Zdá se mi, že autorka má tendenci k stereotipizačnímu řešení problémů a nejen rodinných. Samozřejmě, že nám z Evropy se to posuzuje hůře. Nemáme patřičně hluboké znalosti, ať už o životě běžných japonců, tak o životě japonské "aristokracie" či přímo vládnoucí vrstvy. Ale troufla bych si říct, že je -li to tam tak tvrdé, že pokud se opět pohádáte s příbuznými, které nemusíte a něco hodnotného u toho zničíte a oni vás potrestají tím, že vás pošlou na "smírčí" výlet do budhistického či šintoistického chrámu, abyste si to tam s nimi odmakali a srovnali to s nimi. Navíc u toho figurují i důtky. Tak si nedokážu ani představit, co se stane, když to autorka ukončila, tak jak to ukončila. To je snad "vlastizrada". Jinak překlad dobrý, ale spousta korekčních chyb a hlavně tiskových šotků. Sloh průměrně zdařilý, dá-li se to poznat z překladu. Námět lehce klišé, který v prvním díle ještě zachraňovaly orientální prostředí a jinakost postav i nějaká těžší témata. V tomto díle je sice patrnný posun hrdinky, její rodiny, ale ostatní postavy plní spíše úlohu křoví a ta témata.. Výsledek, jelikož jsem od knihy neměla přílišná očekávání. Prostě si ráda počtu a vypnu, tak není zklamání zdaleka tak velké, jako kdybych chtěla nějaký přesah. Na knize je znát, že se pohybujeme v teen literatuře a já doufám, že autorka z toho, co si sobě a postavám nalíčila nějak vybruslí ve třetím díle, po němž ten konec přímo volá. Trojku bych si s vypětím sil ještě přečetla. Následně ale doufám, že z toho neudělá sérii a la Nástoje smrti, jenž mají ještě spoustu podsérií. Ne každý autor na tohle má schopnosti, ale hlavně i čtenáře.

Pokračování příběhu nalezené japonské princezny. Před rokem a půl jsem toužila přečíst si dál o vztahu bodyguarda Aika a mladé Izumi a teď tu mám tuhle knížku. Bezhlavě jsem si koupila a pak se musela srovnat s tím, co v ní je a co v ní hlavně není. Jestli vás taky nadchnul nepřístupný japonský kluk se svým tabu, džimu a nindžó... tak tady se ho nedočkáte. Žádná složitá témata s nemocnou maminkou, žádné laskavosti a milé situace (jako ta v bambusovém lese). To, čím mne nakonec okouzlil první díl, tu vlastně není. Namísto toho je kniha o usmíření se sestřenicemi a novém vztahu (jo, milostné trojúhelníky teda zrovna moc nemusím). To, co Izumi dělala a jak se rozhodovala o svých vztazích a studiu, mne nijak neoslovilo. Z knihy jsem lehce zklamaná, pokud se budu k prvnímu dílu vracet, asi vždy skončím jen u něj.