Brána Ivrelu

,,Nesmrtelnost je nesnesitelná, pokud nenacházíš se ve společnosti samých nesmrtelných." Brány kdysi dávno zaniklé civilizace spojují stovky světů. A ona má jediný úkol. Zničit je dřív, než způsobí zánik samotného času i prostoru. Morgaine v zemi Andur-Kurš již jednou byla. Tehdy se jí ani jejím společníkům bránu v Ivrelu uzavřít nepodařilo. A tak se po sto letech vrací chybu napravit. Na cestě potká Vánjeho - čestného muže, kterého si zaváže coby svého ilina - válečníka plnícího přísahu absolutní poslušnosti. Jenže Vánje není jen oddaný bojovník. Je i bratrovrah a dědic jedné význačné rodiny. Když jsem četla prolog o branách do jiných dimenzí, vybavil se mi seriál Hvězdná brána. Naladila jsem se tedy na to, že nepůjde o fantasy, jak jsem si myslela, ale o sci-fi. Jenže ani to nebyla úplná pravda. Autorka totiž bravurně kombinuje oba žánry a já si jako jejich milovnice rozhodně přišla na své. Nečekejte žádné oddechové čtení. Autorka vás rovnou hodí do děje, ve kterém se musíte začít rychle orientovat. Nic vám není servírováno polopatě. Většina je řečena jen tak mezi řádky. Doporučuji dávat pozor na detaily. Celý svět je velmi propracovaný, jen není vysvětlen do hloubky. Navíc na začátku se v příběhu objevuje i spousta krkolomných jmen, názvů klanů a měst, které orientaci ještě znesnadňují. Když se ale vším tím prokoušete, objevíte skvost. Postavy jsou naprosto uvěřitelné. Já si zamilovala oba hlavní protagonisty. Jak chladnou a nekompromisní Morgaine, která si jde tvrdě za svým, ale uvnitř bojuje s osamělostí, tak i věrného Vánjeho, který není jen bezduchou loutkou. Naopak i on uvnitř sebe prožívá nejednu bitvu mezi poslušností a morálkou. Jejich zpočátku nedůvěřivý vztah se prohlubuje v pevné přátelské pouto, na kterém stojí dynamika celého příběhu. Autorka klade velký důraz na kulturní rozdíly a snahu o porozumění napříč civilizacemi. Temný, drsný a nelítostný svět plný krevní msty, válek mezi klany i spletitých rodinných intrik sází na skličující melancholickou atmosféru. Ponurost, chlad a strach prostupující každou stránku. Jediné, co mě mrzí, je malinko uspěchaný závěr. Už teď se těším na další díl.

Andur-Kurš je prazvláštny svet. Plný malých i väčších kmeňov. Kde narodiť sa do tej správnej rodiny môže znamenať všetko... a zároveň nič. Každá osoba sa tu pritom pýši hlavne svojou osobnou cťou. Ideálmi takými pevnými, až sú občas pomýlené. Možno preto, že obyvatelia týchto končín nevyznávajú len česť, ale najmä klam. A klamať so cťou, to je niečo, čo sa podarí len málokomu. Asi aj preto mi prišiel ten svet taký fascinujúco obyčajný a pritom nesmierne realistický. Ľudia, čo jedným slovom klamú a druhým prisahajú na svoju česť, že je to pravda. Na čo doplatí Vánje, ktorý sa mal čestne zabiť po tom, ako neplánovane zabil brata. Miesto toho odchádza do vyhnanstva a stretne Morgaine. Čudnú tajomnú ženu. Ktorá klame pravdou. Andur-Kurš je teda prazvláštne miesto. Miešajú sa tu protiklady a dotvárajú tak pomerne štandardný príbeh o akejsi hrdinskej výprave. Ktorej cieľom je, aby žena vytrhnutá z času zachránila, no, čas samotný. Pritom ale musí čeliť vlastnej minulosti a agentom protistrany, ktorým súčasný stav veľmi vyhovuje. Takže niečo ako stret starého a nového poriadku. Čo ešte umocňuje istý archaický podtón v jazyku. Vetná skladba, ktorá oddeľuje Morgaine od zvyšku osadenstva. Pre mňa to bol fascinujúci zážitok. Vystavaný na protikladoch, ktoré v literatúre vyhľadávam a obdivujem. A na kultúrach, ktoré jednou rukou ukazujú na česť a tou druhou vás bodnú do chrbta. To všetko na pozadí zvláštne osamelého putovania v šate zo science fantasy. Chcem viac.