Brána Ivrelu

,,Nesmrtelnost je nesnesitelná, pokud nenacházíš se ve společnosti samých nesmrtelných." Brány kdysi dávno zaniklé civilizace spojují stovky světů. A ona má jediný úkol. Zničit je dřív, než způsobí zánik samotného času i prostoru. Morgaine v zemi Andur-Kurš již jednou byla. Tehdy se jí ani jejím společníkům bránu v Ivrelu uzavřít nepodařilo. A tak se po sto letech vrací chybu napravit. Na cestě potká Vánjeho - čestného muže, kterého si zaváže coby svého ilina - válečníka plnícího přísahu absolutní poslušnosti. Jenže Vánje není jen oddaný bojovník. Je i bratrovrah a dědic jedné význačné rodiny. Když jsem četla prolog o branách do jiných dimenzí, vybavil se mi seriál Hvězdná brána. Naladila jsem se tedy na to, že nepůjde o fantasy, jak jsem si myslela, ale o sci-fi. Jenže ani to nebyla úplná pravda. Autorka totiž bravurně kombinuje oba žánry a já si jako jejich milovnice rozhodně přišla na své. Nečekejte žádné oddechové čtení. Autorka vás rovnou hodí do děje, ve kterém se musíte začít rychle orientovat. Nic vám není servírováno polopatě. Většina je řečena jen tak mezi řádky. Doporučuji dávat pozor na detaily. Celý svět je velmi propracovaný, jen není vysvětlen do hloubky. Navíc na začátku se v příběhu objevuje i spousta krkolomných jmen, názvů klanů a měst, které orientaci ještě znesnadňují. Když se ale vším tím prokoušete, objevíte skvost. Postavy jsou naprosto uvěřitelné. Já si zamilovala oba hlavní protagonisty. Jak chladnou a nekompromisní Morgaine, která si jde tvrdě za svým, ale uvnitř bojuje s osamělostí, tak i věrného Vánjeho, který není jen bezduchou loutkou. Naopak i on uvnitř sebe prožívá nejednu bitvu mezi poslušností a morálkou. Jejich zpočátku nedůvěřivý vztah se prohlubuje v pevné přátelské pouto, na kterém stojí dynamika celého příběhu. Autorka klade velký důraz na kulturní rozdíly a snahu o porozumění napříč civilizacemi. Temný, drsný a nelítostný svět plný krevní msty, válek mezi klany i spletitých rodinných intrik sází na skličující melancholickou atmosféru. Ponurost, chlad a strach prostupující každou stránku. Jediné, co mě mrzí, je malinko uspěchaný závěr. Už teď se těším na další díl.