Metro 2035

„dějiny píšou vítězové, ale tady je neměl kdo psát – a brzy je nebude mít ani kdo číst ... i éteru se zmocnila prázdnota. Nekonečné prázdno ...“ ... tomu je možné říkat čistá beznaděj ... stav, ve kterém se nachází Arťom na začátku poslední části přiběhu, který by si nikdo nepřál prožít ... „ a našly se i stanice, kde panovala neprostupná tma, jako v tunelech, pokud tam někdo přinesl světlo v kapse, mohl z nicoty vylovit kousky reality – podlahu, strop, mramorový sloup, ...“ ... v Metru ale najdete i takové, kteří jsou přesvědčeni, že všude, kde žijí lidé, je třeba zaznamenat historii ... a tak se opět setkáte taky s Homérem, který je přesvědčený, že „suchá fakta se zapomínají, a proto, aby si to lidi zapamatovali, potřebujou živou historii“ ... ... vítejte zpět v Moskevském metru ... kde rozklad společnosti uzavřené už hodně dlouho pod zemí nedokáže už nic zastavit ... ani zjevná pravda? ... nebo jen naděje? ..., možnost vylézt té díry, ... nic už nemůže přesvědčit ... a tak hluboko v podzemí se dál všichni upínají tvrdošíjně k životu a přitom jen volí pomalé „čekání na smrt“ ... Pan Glukhovsky se do nás, lidí, opravdu docela tvrdě„obul“ ... přežít tam dole znamená ... zjednodušit ... VŠE ... jídlo, životní prostor ... ale taky uvažování ... výběr slov ...vystačíte si jen jednoduchými zkratkovitými slovními spojeními ... „Musím jim to všem povědět. Suchojovi. Všem. Našim. Zítra. Klidně.“ ... nic víc není třeba ... říkat, ... myslet, ... uvažovat ... ... a pak, při putování Metrem není největším nebezpečím a hrozbou tma, nedostatek jídla, příšery, démoni, ani krysy a jiná havěť ... ale jsou to především lidé, ... s jejich potřebou vytvářet společenství a frakce ... spiknutí, konspirace ...pak si nemůžete už být jistí ničím a hlavně nikým ... můžete jen fandit Arťomovi ... a věřit, že se nevzdá ... lidskosti ... a hlavně naděje :-) ... máte před sebou příběh s ponurou, těžkou, dusivou atmosférou tunelů, ve kterých Vás na každém kroku muže potkat smrt, a kde jediný způsob jak přežít znamená ... moc nepřemýšlet ... a pokud možno rychle reagovat ... na změť událostí ... které se metrem řítí rychlostí projíždějící vlakové soupravy :-) ... za mě důstojné ukončení série, ... autor si (jak výstižně píše SONP) ... prostě vyřídí "účty" se všemi těmi frakcemi, společenskými a politickými uskupeními, která jsme si my, lidé, navymýšleli a snažili se realizovat ... a ponechá nám (lidstvu ... a samozřejmě Arťomovi :-) ... naději :-).

Strašlivě mě to nebavilo. A moc jsem se těšila. Bohužel to vypadá, jako by trojku napsal někdo jiný. Začátek byl super. Čekala jsem, že to naváže na konec jedničky a bude se to ubírat očekávaným směrem. Ale ono se to pak hodně dlouho úplně zbytečně odehrávalo zcela jinde a jinak. Dialogy jsou pak samostatnou kapitolou - děsivé, nikoli ve smyslu obsahu. A kamsi také zmizela atmosféra. Asi unikla na povrch a tam se rozptýlila.