Tuhle knížku jsem si koupila a chtěla ji přečíst právě na základě recenzí tady na Databázi. Dala jsem to za den. Možná budu mít problém vyjádřit vše, co bych ráda. Chápu rozporuplné komentáře jedna hvězdička vs. pět. Pokud vás nikdy za život napotkala podobná situace, ať už mělo jít o potencionálního partnera nebo čistě přátelský vztah, kniha vám bude připadat hloupá. Pokud se tak stalo, můžete si gratulovat, že jste vše odhalili dříve než Adri a své chyby neopakovat. Já měla pár let zpátky po vydání knihy situaci podobnou a říkala si, možná by to stálo za úvahu přečíst si to, ale sešlo z toho. Před několika měsíci o něco víc děsnou situaci, a proto jsem neváhala a knížku koupila. Věděla jsem, že potřebuju situaci uchopit s nadhledem, třeba za pomoci někoho, kdo se v tom topí taky. A brala jsem to tak, že to autorka psala formou terapie, že se ohlédla zpátky v čase a na konci to vše docvaklo. Jako asi všem, líbila se mi obálka, jež je pro mne i po přečtení záhadou. Moc se mi nelíbilo to využívání Matyáše kvůli lístkám do divadla. Vztahy byly opravdu velmi povrchní včetně dialogů. Během knihy uplynuly asi tři čtyři roky, jestli jsem dobře počítala. Matyáš byl opravdu zdařilý manipulátor, který uměl hrát na správnou strunu, ale vlastně vůbec nevěděl, co chce. I když jsem náplava, už dlouho v Brně bydlím a strašně mi tam to Brno chybělo. Docela mě štve, když hlavní hrdinové prolívají kapitoly alkoholem. Bohužel ani takový ten free život mejdanů nedokážu úplně ocenit, zvlášť s lidmi, které sotva znám. O tom, že má Adri kočku a nějaké živé rodiče se dovídáme pořádně až na konci knihy. Velmi zmatená jsem byla z odskakování v časových osách. Příběh plaval dost po povrchu. Ale četla jsem, chtěla jsem číst až do konce, i když čtení ve mne otevíralo staré rány. Ale třeba to byla dobrá forma terapie - vědět, jak pro příště věci nedělat.

Já asi chápu, že tahle kniha měla být jiná, než ostatní, což taky rozhodně je. Chápu, že nám třeba má ukázat, jak vypadá toxický vztah, pokud tu můžeme mluvit o nějakém EXISTUJÍCÍM vztahu. Do této knížky jsem šla s tím, že vím, že to má špatné hodnocení, špatné recenze. Ale potřebovala jsem něco oddechového, a tuto už jsem stejně měla doma. Má to přece jenom 300 stran, to je v pohodě, i kdyby to bylo špatný. HAHAHAHA, naletěla jsem stejně jako, když jsem sahala po Starci a moři. Těchto 300 stran bylo NEKONEČNÝCH, a já měla spíš pocit, že čtu nějaký maraton. Pocity, které jsem měla po dočtení? Úleva, že to mám za sebou. Úvaha, jak se toho co nejdřív zbavím. Frustrace nad tím ztraceným časem. Nerada něco takového o knížkách říkám, ale u téhle naprosto a absolutně nechápu, jak to vlastně mohlo vyjít, a ještě pod nakladatelstvím jako je CooBoo (tedy Albatros). Děj je stokrát recyklovaný jeden a ten samý vzorec, hlavní hrdinka škemrá po své tajné lásce lístky zadara, jdou po představení na pivo, ona je zklamaná a nešťastná z toho, jak se k ní chová, a jedeme zase od začátku. Pořád a pořád dokola. Proboha to je tak zatraceně nudný ještě dřív než dojdete do třetiny knihy! Ona si hrozně domýšlí situace, kdyby radši zapla mozek někde jinde a nechovala se jako totální nána, která si myslí jedno, a dělá úplně něco jinýho. Nad myšlenkovými pochody a chováním hlavní hrdinky mi zůstával rozum stát. A víte, co je nejlepší? Že jí ani NENÍ 14! :D Je to zatraceně dospělá ženská. On je debílek, který si myslí, že se z něj každá poDoma má přítelkyni, ale stejně se chová tak, že dává náznaky jiným, protože je to hovado, kterému se líbí pozornost! Následně si hraje na mrtvýho brouka, protože už nemá dostatečný koule na to říct NE! Do toho tu máme tisíc plochých postav, které se objevují a zase rychle mizí, tlačenku v podobě humoru, která je tak přetažená, až je z toho trapná kejda (pardon, ale prostě ne), úplná absence emocí, a vyjadřování totálního dlaždičouna (až vám z toho bude blivno, jak je tam mluveno třeba o sexu). Tohle bylo finále mistrovství vesmíru blbý a blbější. A co mě na tom děsí úplně nejvíc je to, že by tohle autorka mohla reálně zažít