Je to moje první kniha od této české autorky a jsem ráda, že jsem se tak díky soutěži k takové skvělé knize dostala. Moc se mi líbil vymyšlený svět autorky, město, kde mohli lidé kouzlit pomocí slov, knihovna si dělala, co chtěla, to vše podle mě dávalo smysl a bylo to obdivuhodné. Nechci spoilerovat, jinak bych se nad městem a tím vším rozplývala. Nejraději bych se v tomto světě pohybovala. A kéž by knižně ještě déle (přála bych si pokračování) Chválím autorčin styl psaní. Z jejích textů lze cítit láska k písmenkům. Líbily se mi metafory, které používala, poněvadž bohužel skoro nikde je v knihách nevidím. Tím jsem byla potěšena. Popisy prostředí mě uchvacovaly. V knize najdeme spoustu moudrých vět, poučení. Například to, že slova mají moc a mohou ubližovat i pohladit. Přesně to mám v knížkách ráda; když mi mimo příběh nabídnou i ponaučení. Co se týče postav, tak ty působily naprosto věrohodně. Úplně všechny. Hlavní hrdinka Amálie mě výjimečně nerozčilovala, jako hlavní ženské postavy v jiných knihách. Artur byl konečně mužská postava, která působila realisticky. V jiných knížkách si říkám, jak skvělý kluk je, ale nepůsobí reálně. Zato Artur? Ten je úžasný a vím, že takoví muži existují. Babička se mi moc líbila, její humor, ráznost, veselost. Rozálie, sestra Amálie, byla něžná a láskyplná, jemná žena, ale ne ufňukaná. Dvojčata super. Bedřicha, staršího muže, který spolu s Máli pracoval v knihovně, jsem měla moc ráda. Gigi byla vítr, blázen! A potom moje, po Arturovi, druhá nejoblíbenější postava Hugo! Hugo byl chrlič z kamene, jenž vypadal jako ďábel. Tento drzý, přisprostlý, ukecaný a vtipný tvor měl velké srdíčko a získal si i to moje. Do příběhu jsou hezky přirozeně vloženy prvky LGBT, ale tentokrát mezi dvěma dívkami. Působí nenuceně, mile, stejně jako feministická témata. Kniha mě okouzlila, bavila, vím, že na ni budu myslet hodně dlouho a zůstane mi snad navždy v paměti. Pouze kousek v půlce mi připadala zdlouhavá, bez větší akce, tak jsem se pár stran maličko nudila. Příběh plynul pomalu, ale to mi nevadilo. Slovodějky bych doporučila všem, kdo milují fantasy, zajímavé a neobvyklé prostředí, květnaté popisy a touží se zachumlat do křesla s kakaíčkem. Slovodějky jsou přesně tím, a hlavně ona knihovna, kde byste si přáli být. Všimla jsem si, že u českých knih mnohem více vnímám emoce a cit, který do nich čeští autoři vložili, nežli je tomu u přeložených k nich. Tato kniha by si zasloužila mnohem více propagace a co nejvíc čtenářů Hodnocení: 4,5/ 5 IG: @terischmetti_books Blog: blumensprache.hikaru.cz

Fantasy s velmi pomalým tempem, kde byla velmi zanedbaná redakční práce. Nebylo to úplně špatné čtení. Některé koncepty byly dokonce velmi zajímavé, avšak na postavách by to chtělo příště více zapracovat, stejně tak jako na množství akce. Té tam bylo vskutku málo a ani moc emocí ve mně příběh nevyvolal. Nicméně se jednalo o poněkud oddechové čtení a autorčin styl vyprávění mě bavil. Takže za sebe mohu titul hodnotit jako takový průměr, který neurazí, ale bohužel ani příliš nenadchne..