Magické pouto

Akčnější, nápaditější, megalomantičtější a dějově propracovanější než předchozí Drsná magie. Stále mi však chybí autorova přízračná ich-forma a odlehčující humor, pro který jsem si jej tolik oblíbil. Prostě už to není americký Jiří Kulhánek, ale spíše kanadský Miroslav Žamboch. Je ovšem znát, že tuhle sérii pojal Larry Correia skutečně velkolepě a na rozdíl od Lovců monster to není pouze bitka vedle bitky, ale za vší tou řezničinou se skrývá i poměrně spletitý děj. Samozřejmě v mezích žánru, morálky a zákona. Tím však nechci říct, že by druhý díl Grimnoirských kronik dával hrdinům nějaký prostor na vydechnutí a nevedl je z jednoho boje o přežití do druhého. Přičemž právě stylová atmosféra třicátých let minulého století tomu všemu dává ten správný říz. Dochází k nečekaným spojenectvím, nehezkým odhalením a osudovým rozhodnutím. Dobrodružství podmalované střelbou z Thompsonů má tak pro mě opravdu jen jedinou vadu na kráse - až příliš čerpá náměty z dlouholeté historie komiksových X-Menů.

Po křivém obvinění z atentátu mají členové Grimnoiru na útěku plné ruce práce, aby očistili své jméno a zároveň se postavili novém nepříteli. Pokračování je stejně svižné, jako úvodní kniha, děj se nezastavuje, příběh nás seznamuje s novými postavami a prohlubuje osudy těch známých. Těším se na finále.