Bohužel jsem ještě nečetla sérii "Zatracená láska", ale Mad Mad mě bavil. Po smrti svého otce se řítil velkou rychlostí do propasti a lidi kolem sebe, kteří ho měli rádi, svým chováním ničil, ale naštěstí nakonec dokázal skoro nemožné - z těch srač.k se vyhrabat. Teď jsem zvědavá na přechozí trilogii...

Boží tečka za úžasnou trilogií. I když se jedná o prequel, doporučuji číst až po dočtení Ztracené lásky (3. díl). Lépe si užijete tu atmosféru, kterou kniha má. Aspoň já to tak vnímala. Všechny ty postavy, které už známe totiž nyní shledáváme znovu. Jen z pohledu Maddoxe. Seznámení, vztahy… Celá kniha je psána jeho pohledem, abychom nahlédli do doby, kdy byl ještě jeho svět v relativním pořádku. A taky, kdy se celý zhroutil jako domeček z karet. Číst kapitoly kde byl vzteklej a šílenej pro mě bylo těžké, přestože jsem věděla, že jeho minulost nebyla růžová. A i samotná anotace nás na to připravuje. Přesto to, jak se choval k matce a babičce a hlavně - sám k sobě… no, bylo to náročné a sama netuším co bych si s tímhle Madem počala. Jen jsem si říkala, jak dobře je, že ho Anna poznala až později - relativně vybouřeného. Popravdě mi tady ale chyběla. I když je to blbost, nemohla se objevit dřív - jen už mám tyhle dva tak spojené, že číst kapitoly kde Mad obtáhne všechno co může, nebylo moc příjemné. Asi jsem žárlila nebo co. Postava Chada a celého doupěte - kdo trilogii četl, ví o co jde, protože se dost napáchalo už tam, ale sakra, to prostředí je tady popsáno zase tak dokonale nechutně, že pořád nechápu jak to ten Mad mohl tak dlouho vydržet. A ještě to tam měl rád… Chada měl rád!!! Sice známe jeho démony a víme proč tomu tak je, ale i tak jsem u těchto kapitol kroutila hlavou a posílala ho domů za maminkou a mladší ségrou. Emily - objevuje se už skoro na konci, a po událostech ze Zatracené lásky jsem scény kde se objevila přelouskávala se cvakáním zubů. Tím se ale dostávám k tomu, jak neskutečně skvěle dokáže autorka upoutat. Ať už je to popisy prostředí, událostí anebo samotnými charaktery postav - například zmíněná Emily, ale třeba i Kyle, jeho sestřenice, otec, holky na vrz (mohla bych vyjmenovat všechny postavy, protože ta propracovanost byla za každou jednou. Všechno je tu dotažené do sebemenšího detailu). Zbožňuju mluvu Maddoxe. Je to něco tak osvěžujícího, že jsem si zase každou větu doslova užívala. V knize není nouze o dramatické chvilky, ale i ty vtipné a i dojemné. Btw, ten Epilog?! A jak sama autorka píše v poděkování - i já se moc ráda budu k Anně a Madovi vracet. Díky za jejich šťastně až navěky! P.S. nedá mi to se nevyjádřit k úžasně propracované grafice obálky, ale i jednotlivých kapitol. A navíc, kvalitně provedený paperback, který se dobře drží i čte. Prostě kvalita do poslední tečky.