Loutka a jiné povídky

„Možná byl vyvržen z hlubin Atlantiku ve chvíli velkého neklidu a usazen zde, jakýsi malý vyzývavý kus země, aby navždy vzdoroval hněvu moře.“ Obdivuji, jak teprve dvacetiletá Daphne dokázala se slovy doslova čarovat. V téhle knížce pak máte možnost „poslechnout“ si, jak vypráví kratičké příběhy, a mít přitom zároveň pocit, jako když stojíte v galerii a prohlížíte si sérii obrazů, dramatických scén, pod nimiž je napsáno: „způsob provedení – vymalováno slovy“, tak takhle nějak na mě její příběhy, kde se fikce spojuje se skutečností, působí. Hned na začátku záludný vítr přižene do neobvyklého prostředí úžasných Cornwallských útesů zcela obvyklý problém – nevěru. Neštěstí a tragédii, kterou s sebou přinese, niternost rozhodnutí, pak můžete sledovat (přestože pouze na několika stránkách) do nejmenších detailů vykreslených v působivé scenérii. A pak už můžete být v rychlém sledu svědky drobných či větších dramat, na společné téma – znepokojivé sexuální touhy, deprivace, odchylky, úchylky, představy, sny, vykreslené opět s dokonalou pečlivostí a pěkně v sérii poodhalené jedna za druhou, včetně až mrazivých detailů. Napjatá, až dusivá atmosféra příběhů zachycujících temná milostná dobrodružství, posedlost, žárlivost, vášeň i chlad v nitru jednotlivých postav plných prapodivných tajemství vás pohltí a už nepustí. Původně jsem si myslela tak na 3*, ale nemůžu nezvážit mládí autorky (19-20 roků) a tedy i to, že je jedná o její první pokusy s literaturou, a pak taky za ty snové obrazy Cornwallu, prostě musím smeknout klobouk dolů :-). „Byl to velký utěšitel tíživého svědomí a vykresloval Boha ve velmi laskavém světle … a tak se s úlevou dozvídali, že Bůh hříšníkům odpouští … ba co víc, zdá se, že jim dává přednost před devadesáti devíti spravedlivými. Vikář samozřejmě naznačoval, že jsou jen pouhými zrnky v mohutném díle evoluce a že jednou … poznají dokonalost a pohlédnou na krásu v její nejúžasnější podobě, ale do té doby – prostě do té doby člověk žije a přirozeně hřeší, dostává rozhřešení a hřeší znovu, zkrátka žije …“

Povídky nejsou úplně můj top žánr. Od autorky jsem nepolíbená, byť mi byla mnohokrát doporučovaná. V prvních dvou povídkách koketuje se zvráceností, ve třetí s pokrytectvím. Další tři mě celkem zaujaly, ale chyběla pointa. Většina povídek je velmi dobře rozehraná. Psychologie postav reálná. Na poslední Přísavce je znát, že je z pozdější doby. Ale ano hysterie, patos, klišé, exaltovanost, nesouznělo se s postavami snadno. Asi jako autorka předmluvy nehledám sex a vášeň ve spojení se závistí a pocitem viny. Zkusím časem něco jiného.