Ptáci a jiné povídky

Kniha obsahuje šest povídek, z nichž tři jsem znala. A jak už to tak bývá, jednotlivé příběhy mají lehce kolísavou kvalitu, ale navzdory tomu se definitivně jedná o vynikající sbírku. Za nejslabší bych asi označila poslední z nich Nejpozději po půlnoci a potom také Modré čočky - i když je určitě nezatracuji, protože obě měly něco do sebe. Povídky Alibi a Jabloň se mi líbily a měly vynikající zápletku. Ptáky jsem samozřejmě znala ze stejnojmenného filmu, na který si ovšem už vůbec nevzpomínám. Ale knižní zpracování u mne určitě vítězí na celé čáře ;-). A na závěr jsem si ponechala pro mne nejlepší povídku Teď se nedívej. I zde jsem viděla před celou řadou let její filmovou verzi, která ve mně - jak si ještě dobře vzpomínám - zanechala stejně jako její literární předloha hluboký dojem smutku, zmaru a deprese... Jako celek tedy knihu hodnotím plným počtem a určitě se časem poohlédnu po něčem dalším od autorky, kterou mám moc ráda ;-).

Výborná Daphne du Maurier! Tak, Ptáci určitě stojí za přečtení - těm, kdo viděli film, a myslí si, že by jim četba nic nedala, doporučuji změnit názor a dát psanému slovu šanci. Ostatní povídky ve sbírce nejsou napsané tak brilantně, ale dobré jsou všechny, z jedné každé mne zamrazilo, každou jsem ocenila. Hned za Ptáky bych zařadila Jabloň a Modré čočky, obě jsou chytré, překvapivé a hluboce děsivé, jakož i perfektně napsané. První, Teď se nedívej, mi kupodivu přišla ještě nejslabší - jako by autorka narychlo spíchla jiný konec, nežli snad zamýšlela původně? Bůh ví, u povídky Nechoďte po půlnoci, která se asi obecně líbí nejméně a je zařazena jako poslední, se mi zdá skutečný závěr pečlivě skrytý před méně všímavým čtenářem, redakcí a kritikou společnosti své doby... (Totiž ten závěr - moji chlapci!) Celkově vzato doporučuji vřele. Komu vadí "pomalejší" texty, tak alespoň ty Ptáky a Modré čočky si dejte.