Líný rodič

Může být líný rodič dobrý rodič? To je otázka, na kterou se snaží odpovědět kniha autora Toma Hodgkingsona pod názvem "LÍNÝ RODIČ: lenošením a nečinností k lepšímu rodičovství." Popravdě jsem na tuhle knihu byla moc zvědavá a doufala jsem, že mi alespoň částečně poskytne nějaký praktický návod, jak si drobec ulehčit svou roli rodičovství, aniž bych musela polevit "doslova" na všech frontách, ale bohužel nesplnila moje očekávání. Kniha je sice napsaná čtivou formou, ale z kontextu na mě dýchá spíše skličující pocit, jako by byla kniha napsaná pro velmi upjaté rodiče, kteří doslova dětem klečí za krkem a měli by malinko polevit ze svých požadavků, nebo naopak pro líné rodiče, jež si touto knihou můžou ospravedlnit to, proč se nechtějí věnovat svým dětem tak, jak by měli. Rozhodně tato kniha není pro rodiče, kteří mezi těmito dvěma extrémy razí zlatou střední cestu. Dle slov samotného autora jsme v dnešní době s nadsázkou otroky svých dětí, pro které děláme příliš mnoho a přehnaně zasahujeme do jejich životů, čímž jim bráníme, aby dospěly a postaraly se samy o sebe. Ve své knize autor představuje převratný, a přitom zcela přirozený přístup k výchově dětí. Vychází z prosté, ale geniální myšlenky D.H. Lawrence, že nejlepší věc, kterou pro své děti můžeme udělat, je nechat je na pokoji. to samozřejmě neznamená zanedbávat je. Ponechejme jim ale tolik volnosti, aby dokázaly vyrůst v soběstačné, sebejisté, šťastné a svobodné jedince. Přestaňme je cepovat a místo toho rozvíjejme přirozené dětské instinkty tvořivosti a nezávislosti. Prospějeme tím nejenom jim, ale i sobě. "Líný rodič" je obsáhlou studnicí nejrozmanitějších myšlenek, kde je velmi jednoduché se s některými z nich sžít, neboť jsou nevědomky aplikovány v našem každodenním běžném životě, s jinými naopak přichází husina, a to převážně s myšlenkami podporující "neomaleného sobce" tam uvnitř každého rodiče. Líný rodič svým dětem nikdy neobětuje své já. Dál si žije svůj život a děti se učí a rostou za pochodu....Pamatujte, že líný rodič je především pro úsporu energie. Nenamáháme se, pokud je to zbytečné nebo na škodu.... To, na čem záleží je, jak se máte. Je lepší se především soustředit na mentální postoj, který zaujímáte vůči svým dětem, než abyste se snažili následovat seznam někým stanovených pravidel.... A právě takový seznam pravidel pro líného rodiče je v přiloženém "Manifestu líného rodiče", jež je součástí vnitřní strany obálky. (Popravdě, když jsem jej četla poprvé, myslela jsem, že některé z bodů tam jsou dány spíše ironicky, ale on to autor myslí opravdu vážně... ale abych mu tolik nekřivdila, je zde i několik málo bodů, jež bych rozhodně nevypouštěla, i když jich je jen poskrovnu.) V knize je jsou upřednostňovány dvě základní věci, které se navzájem doplňují. Na jedné straně se vám snaží usnadňovat život a na druhé straně vytvářet soběstačné, nezávislé dítě, dítě, které se dokáže postarat samo o sebe a nebude žadonit, aby se o něj někdo postaral. Za mě osobně by ale každé dítě mělo být podporováno, aby cítilo, že je milováno, opečováváno, a získalo tak sebevědomí a vědomí své vlastní hodnoty na cestě za svým vlastním životem. Líný rodič je kniha, která se rozhodně nezavděčí všem, ale přináší spoustu myšlenek, které určitě stojí k zamyšlení, a je jen na každém čtenáři, s jakými myšlenkami se sžije, a s kterými naopak nikoliv. Každopádně trochu zlenivět a malinko polevit na svých požadavcích můžeme kdykoliv.... neboť jak autor říká: "Možná že potřebujeme trochu víc klidu, trochu víc odpočinku, trochu víc laskavosti, trochu víc radosti a mnohem míň chtivosti..."

Tahle knížka je v podstatě povolenka k tomu, abychom konečně přestali dělat dětem animátory 24/7 a je sakra dobrá! Autor boří mýtus, že dobrý rodič rovná se uštvaný rodič. Razí heslo, že čím méně se do dětí montujeme, tím méně jsou z nich nesamostatné loutky. A ruku na srdce…ono je to vlastně pravda. Dneska už mám dítě odrostlé a s odstupem vidím, že ty největší dramata byly zbytečné. Tolikrát jsem se přistihla, jak totálně vyšiluju kvůli blbostem, které dneska nestojí ani za řeč. Kdybych tehdy měla tuhle lenošivou bibli v ruce, ušetřila bych si polovinu šedivých vlasů a kýbl nervů Můj pohled…. Je to vtipné, je to drzé a je to tak osvobozující a uklidňující. Člověk po přečtení zjistí, že největší dárek, který může dítěti dát, je vlastní spokojenost a prostor dýchat. Takže odložte vysavače, vykašlete se na plánování rozvojových aktivit a běžte si udělat kafe. Děti si poradí. A pokud ne, aspoň budou mít na co vzpomínat