Líný rodič

Věřím, že autor píše své knihy s nadhledem a ne vše o čem v knize píše ve skutečnosti provádí. Ale v jednom s ním souhlasím, i s naším spisovatelem ze století devatenáctého:" všeliké kvaltování pro hovada dobré jest". Jistou dobu již si neorganizuji -ani mému nejbližšímu okolí -život zbytečně dopředu - a je to v pohodě.

Rudozelený anarchista a neoluddita Hodgkinson a jeho představa o výchově dětí. V jednotlivostech má pravdu (např. není dobré se snažit udržet děti ve stoprocentně bezpečném prostředí, není dobré jim koupit tuny zbytečných hraček, není dobré skákat pouze kolem nich a udělat všechno pro ně a za ně), ale jako celek je kniha tak neuvěřitelný ideologický blábol, že se může směle rovnat „veledílům“ jako je Kapitál nebo Mein Kampf. Autor samozřejmě vychází z nebetyčného nesmyslu Jean-Jacques Rousseaua (autora citátu „Jakmile fakta odporují vaší teorii, tím hůře pro fakta“ a nejen proto velkého oblíbence komunistů) jménem „Ušlechtilý divoch“. Takže kupříkladu nabádá k tomu, abychom děti neučili nic o morálce nebo autoritách (a brojí proti téměř jakémukoli řádu včetně dodržování časových harmonogramů). Kniha je také (vzhledem k ideovému zakotvení autora zcela pochopitelně) plná útoků proti kapitalizmu, přičemž autorova ideologická zaslepenost kulminuje například výrokem „Nehody mohou být osvobozením z pochmurné atmosféry výkonnosti industriálního kapitalizmu“. Jinými slovy, nevadí, že u nehod umírají lidé, hlavně že je možné jejich existenci použít k nesmyslnému ideologickému útoku. Zcela nepřekvapivé je také autorovo selektivní vnímání reality a velmi pečlivé vybírání pouze těch faktů, které odpovídají jeho světonázoru. Osobně jsem dalek tvrzení, že dnes je všechno správně a středověk bylo jednolité období staletí trvajícího temna. Ale tvářit se jako autor, že ve středověku se měli lidé lépe prakticky ve všem a ignorovat třeba masovou kojeneckou úmrtnost, výrazně nižší věk dožití nebo obrovské morové epidemie (kterým v Evropě padly za oběť desítky milionů lidí při výrazně nižší hustotě osídlení než dnes), to chce opravdu ideologickou vymaštěnost první třídy. Přesně kvůli (ne)myšlení, jaké autor předvádí, se nachází euroatlantická civilizace až po krk v neomarxistických sračkách. Ani náhodou nejde o řešení, nýbrž o příčinu problému.