Drsné a silné čtení. Formou deníkových zápisků lékařka Kristina Höschlová popisuje svoje osobní zážitky a skutečně příběhy z válečných zón v Afghánistánu, Kurdistánu a Jemenu, kde působila s organizacemi Lékaři bez hranic a Medevac. Velký respekt a obdiv všem !!! Doporučuji !!! Zažila jsem svět plný emočních kontrastů, kde krutost se mísí se srdečností, krvelačnost se štědrostí a beznaděj s neoblomnou vnitřní radostí. V zemi zabijáků prodchnuté netečnou beznadějí jsem potkala lidi s velkým srdcem od nichž jsem se naučila trpělivosti, úctě a velkorysosti.

"Chceme milovat Život bez výhrad, celý, i s jeho stinnými stránkami a nebát se utržit rány? Nebo se chceme zaměřit na neduhy - na virózy, úrazy i nevyhnutelnou smrt, a předčasně jej odsoudit k zániku?" Na rozdíl od chlapáckého postoje Tomáše Šebka je přemýšlivý přístup doktorky Kristiny, která dává mnohé do empatickych souvislostí, lehce překvapivý. A mě určitě bližší. Docela dlouho jsem si zvykala na snad až nadmíru kreativní grafické pojetí textu v knize, které za mě působí spíš rušivě a nepřehledně. Čtení je drobet namáhavější, ale námaha je odměněna osobitostí za níž nemohu nevidět stín otce psychiatra :o) "Role lékaře je jako neviditelný plášť, pod nímž se dostáváte do bezprostřední blízkosti nejintimnějších prožitku cizích lidí, kam většinou nikoho jiného nepustí. Tato blízkost boří hradby předsudků a přináší pocit soucitu a sounáležitosti." 6/6