Láska za mizerných dní

Stejně jako u Starých odrůd neočekávejte velký příběh, spletilé dějové linky, autor ani tentokrát nemá v úmyslu zahlcovat nás vyprávěním, ale emocemi. A to mu jde sakra dobře. Takže v prvé řadě mám potřebu panu Arenzovi, ale i paní Jůzové jako překladatelce moc poděkovat a poklonit se za to, co slovy dokážou. Připouštím, že samotná práce s náladou a popisy (byť neuvěřitelně barvitými) městských prostředí a přírody nestačí, takže jsem se poslední třetinu knihy již nedokázala udržet v odpovídající míře pozornosti a zaujetí, ale i přesto se stávám velkou fanynkou a pravidelnou odběratelkou všeho, co od autora bude vycházet (víte, že už je na trhu další novinka? :-) Jsem nadmíru spokojena, cítila jsem souznění. (A když se u něčeho přiblble usmívám a je mi přiblble hezky, je to jasný důkaz mé náklonosti :-)

Dávám průměrné hodnocení, i když jsem druhou půli už prolétla (přefiltrovala) velice rychle, bylo to až moc zdlouhavé a nastavované. Děj, zápletka, postavy, nic z toho mi příliš nevyhovovalo (i když jsem se přistihla, že v některých okamžicích jsem viděla odraz vlastních zážitků a pocitů), ocenila jsem ale autorovu schopnost popsat zevrubně atmosféru, hlavně přírodu a vůbec prostředí. Nechal své dva hrdiny o tomhle hodně dumat (jakkoli asi už za hranicí reality v rámci denního žití), a to pozvedlo text. Jinak to přehnal v otázce mnohotvárných až fatálních zdravotních komplikací téměř všech zúčastněných (Láska za časů cholery jako inspirace?), běžné životní a profesní problémy v románu by úplně stačily (jistě se hodilo, že měli oba hrdinové v dané době prakticky celodenně volno, o se pak zamilovanost pěkně prožívá). Závěr ovšem přespříliš sluníčkový. Zkusila jsem tenhle román od autora jako první. Čekají na mne Staré odrůdy, které by dle hodnocení měly být o dost lepší.