Láska v Amsterodamu

Ke knize jsem se dostala úplnou náhodou – dostala jsem ji jako dárek. A přiznávám, že mě nejdřív nalákala hlavně ta nádherná, fotogenická obálka. Původně jsem ji chtěla číst o Vánocích, ale jak to tak bývá… nakonec na ni došlo až v lednu. A víte co? Vůbec to nevadilo. Bylo to krásné, klidné a hrozně příjemné čtení. Příběh Iris, která přijíždí do Amsterdamu, aby si na chvíli odpočinula od svého dosavadního života a nadechla se svobody, mi sedl víc, než jsem čekala. Nejde o žádné velké drama, spíš o tiché hledání sebe sama, nové pohledy na život a drobné momenty, které vás přinutí zpomalit. Přesně ten typ knihy, u které si uvaříte čaj, zachumláte se do deky a necháte se unášet atmosférou. A právě atmosféra Amsterdamu je podle mě jedním z největších plusů knihy. Kavárny, kanály, uličky, světla… Já jsem to město cítila z každé stránky. Možná ne akčně, ale jemně a melancholicky jako místo, kde máte prostor přemýšlet, ztratit se a zase se najít. Narazila jsem i na hodně chladné recenze, které knize vyčítají nezajímavou vypravěčku nebo nudný styl. Upřímně? Já to tak vůbec neměla. Pro mě to bylo čtení s kouzlem, které nestojí na velkých zvratech, ale na náladě, emocích a pocitu, který ve vás zůstane ještě dlouho po dočtení. Láska v Amsterdamu pro mě byla milým překvapením a důkazem, že někdy si kniha najde cestu k člověku přesně ve chvíli, kdy má. A já si to čtení opravdu užila.

Tak tato kniha mě upřímně nadchla! Už dlouho jsem nečetla tak krásnou oddechovou knihu. Příběh byl krásný a kniha skvěle napsaná. Mohu jen doporučit.